Lepivá hrozba je zpět. Moře u Istanbulu znovu pokrývá sliz, který dusí vše živé. Přestože plány na záchranu existují, výsledky jsou mizivé. Marmarské moře se mění v tichou ekologickou katastrofu.
Do moře už se tu mnozí raději ani neodváží. Voda kolem Istanbulu sice na první pohled vypadá klidně, ale stačí se podívat pod hladinu – tam se znovu hromadí vrstvy mazlavého slizu. Je to příznak ekologické krize, která nezmizela, jen se na čas stáhla do hlubin.
Turecké Marmarské moře je ve vážném stavu. Hustá hmota tvořená přemnoženým planktonem zamořuje stále větší plochy. Odborníci mluví o ekologickém kolapsu a varují, že moře se proměňuje v mrtvou zónu. Sliz už není jen sezonní problém. Objevuje se i v zimě a drží se i tam, kde ho není vidět.
Teplá voda, žádný pohyb, hodně odpadu
Marmarské moře je malé, mělké a uzavřené – ideální podmínky pro ekologické katastrofy. Přitéká do něj méně slaná voda z Černého moře i slanější ze Středozemního, ale nemíchají se. Proudění je slabé. Když k tomu připočteme rostoucí teploty a masivní znečištění, výsledkem je přemnožení fytoplanktonu a jeho slizovitý rozklad.
„Mucilage je ekologická katastrofa, ale není přirozená,“ říká profesor Mustafa Sarı. Přes 25 milionů lidí v okolí každý den vypouští odpadní vodu, z níž se více než polovina vůbec nečistí pokročilými metodami. Průmyslový odpad? Čistí se jen zhruba z třetiny.
Mrtvé korály, prázdné sítě
Na dně moře se už tvoří souvislé vrstvy slizu. Dusí korály, trávy, mušle i rybí vajíčka. „Je to tragédie pro všechny druhy závislé na mořském dně,“ říká mořská bioložka Nur Eda Topçu Eryalçın. Rybáři si stěžují, že kvůli ucpaným sítím skoro nic nevytáhnou. Sliz navíc odpuzuje ryby do jiných oblastí.
Podle expertů už některé části moře překročily hranici, kdy je v nich tak málo kyslíku, že život téměř zaniká. „Tohle už není moře, jak ho známe,“ říká hydrobiolog Levent Artüz. „Je to spíš odpadní nádrž.“
Plán máme, ale nestačí
Po rozsáhlé krizi v roce 2021 vznikl plán na záchranu Marmarského moře. Obsahuje 22 opatření – od kontroly čističek po osvětu. Jenže většina zůstala jen na papíře. Podle Sarıho za tři roky pokročilo čištění odpadních vod jen o 0,7 %. Průmyslové znečištění se prakticky nezměnilo.
Naděje drží aktivisté
Zatímco politici váhají, aktivisté a místní komunity se snaží jednat. Například skupina Women Change Makers of Marmara spustila petici a tlačí na samosprávy, aby převzaly odpovědnost. „Naděje je akce,“ říká jejich zástupkyně Miray Saygı. „Pokud se nevzdáme, máme šanci něco změnit.“
Objevují se i nové nápady – třeba plovoucí ostrovy s rostlinami, které čistí přítoky do moře od přebytečných živin. Ale jak upozorňuje profesorka Yelda Aktan: „Bez zastavení odpadních vod přímo v moři to nestačí.“