Tenisová legenda Rafael Nadal (38) se v Paříži rozloučil se svou kariérou. Na kurt, kde prožil největší triumfy, ho přišli podpořit fanoušci, rodina i rivalové – a on sám jen stěží zadržel slzy.
V neděli odpoledne se kurt Philippe Chatrier zbarvil do antukové oranžové. Ne kvůli zápasu, ale kvůli legendě, která na něm 14krát vyhrála French Open. Rafael Nadal, muž, který změnil dějiny tohoto turnaje, se tu naposledy loučil s tenisovým světem. V obleku, se synem v náručí, a se slzami v očích. A taky po boku těch, se kterými si během kariéry nic nedaroval – Rogera Federera, Novaka Djokoviće a Andyho Murrayho.
Federer, Djokovic a Murray po jeho boku
Fanoušci stáli, skandovali jeho jméno a tleskali více než minutu. Na kurt přišli i jeho největší rivalové, dnes už přátelé. Federer ho objal jako první, Djokovic dorazil z turnaje jen pár hodin předtím a Murray si dělal legraci, že tam měl být jako trenér Djokoviće. Ale nechyběl. „Byli jsme soupeři, ale vždycky s respektem. Teď jsme přátelé,“ řekl Nadal do mikrofonu. „To, že jste tady, pro mě znamená hodně.“
Během ceremoniálu mu organizátoři odhalili pamětní plaketu s jeho stopou přímo u sítě. Symbol, že Roland Garros bude navždy jeho tenisovým domovem.
Slzy, zapomenutý papír a vtip o Arsenalu
Nadal během projevu několikrát popotahoval, a když se pokusil přejít do angličtiny, zjistil, že zapomněl část řeči. Zachránil ho sběrač míčků, který mu papír donesl. Když přišla řeč na Murrayho, přidal úsměvnou historku: „Když Arsenal porazil Real Madrid, Andy mi napsal: ‚Jsi v pohodě?‘ Trvalo mi chvíli, než mi došlo, že to byl fór. Britský humor.“
V publiku seděli i jeho blízcí – rodiče, manželka, syn. A na velkoplošné obrazovce běžel sestřih jeho největších momentů.
„Tohle místo pro mě znamená všechno“
Nadal se na Roland Garros zapsal do historie jako nikdo jiný – 14 titulů, 112 výher ze 116 zápasů. „Je to nejdůležitější kurt v mojí kariéře,“ řekl. Připomněl, jak v roce 2004 jen sledoval zápasy o berlích a doufal, že si tu jednou zahraje. Už o rok později vyhrál poprvé. A pak ještě třináctkrát.
„Zažil jsem tady ty nejsilnější emoce v životě,“ dodal na závěr. A celá Paříž mu tleskala ve stoje.
