Rypoš lysý (Heterocephalus glaber) je bezsrstý hlodavec, se kterým se můžete setkat ve východní Africe. Nová studie ukazuje, že kolonie těchto zvířat se mohou lišit v dialektech svých zvukových projevů. Díky tomu tak mohou poznat přítele od nepřítele a udržovat soudržnost své kolonie.
Možná jste ho už někdy minimálně na obrázku viděli – vrásčitý a bezsrtý hlodavec. To je rypoš lysý. Významný pro vědu převážně tím, že je odolný vůči rakovině. Pokud byste ale měli příležitost přiblížit se k některé z kolonií, ve kterých žijí, uslyšeli byste mnoho zvuků jako je pískot, cvrlikání a chrochtání. Pomocí počítačových algoritmů se vědcům podařilo v těchto zvukových projevech objevit skrytý řád.
„Rypoši jsou neuvěřitelně kooperativní a neuvěřitelně hlasití a nikdo se ve skutečnosti nepodíval na to, jak se tyto dva rysy navzájem ovlivňují,“ říká pro ScienceNews Alison Barker, neurovědkyně z Centra molekulární medicíny Maxe Delbrücka v Berlíně.
Ona a její kolegové analyzovali přes 30 000 nahrávek ze sedmi laboratorních kolonií. Analýza ukázala, že každá kolonie má svůj specifický zvuk, který se liší frekvencí a tím, jak se frekvence během zvukového projevu mění. Dialekty totiž pomáhají těmto téměř slepým hlodavcům určit, kdo patří do jejich kolonie, a udržovat tak soudržnost v těchto vysoce kooperativních skupinách.
Během pokusu se ukázalo, že členové jedné kolonie reagovali na zvuky své vlastní kolonie, ale jiné ignorovali. Barker a její kolegové proto zkoumali, zdali jsou tyto dialekty naučené nebo geneticky zakódované. To se jim podařilo zjistit pomocí experimentu, kdy v koloniích ve stejnou dobu vyměnili tři mláďata. Pokud by byl dialekt ukrytý v genetice, tak by mláďata stále zněla jako vetřelci, které většina kolonií odmítá.
Výsledky naznačily, že podobně jako u lidí a kytovců i rypoš lysý se dialekt učí. Čím blíže narození bylo mládě přesunuto, tím více odpovídalo dialektu svého nového domova.
Co mají společného s mravenci?
Podobně jako u mravenců má i kolonie rypošů svou královnu. Analogií zde ale nalezneme více. Královna totiž také tlumí reprodukci rypoších dělnic. Dle vědců jsou ale i zvukové projevy kolonie kontrolovány královnou.
Ukázalo se totiž, že dialekt kolonie není trvalý. Ve chvíli, kdy královna zemře a není jestě nahrazena, dialekt začne pomalu vymizívat a stane se variabilnějším. Ve chvíli, kdy se objeví nová královna, kolonie se opět spojí.
„Máme tendenci považovat tuto komunikaci a spolupráci za pozitivní aspekt kultury rypošů, ale jedinci jsou přísně ovládáni ve svém chování královnou. Dává jim to obrovskou výhodu pro přežití, ale je to trochu jako žít v utiskovaném režimu,“ dodává Barker.
