Vědci objevili podle Reuters několik druhů hub rozkládajících plasty. Označili je za záblesk naděje v boji proti znečištění plastovým odpadem, nikoli však za řešení. Musíme v prvé řadě zabránit přívalu potravinových obalů, sáčků a dalšího obtížně rozložitelného materiálu do životního prostředí.
Jenom oceány znečistí každoročně miliony tun plastového odpadu, který představuje obrovské riziko pro tamní život. Dostane se však všude. Největším problémem je trvanlivost a odolnost plastů. Rozpadají se až desítky let.
Plasty se fragmentují na mikroplasty – drobné úlomky obsažené v potravinách, ve vzduchu a vodě. Jejich nebezpečí pro zdraví živočichů i lidí je nedostatečně prostudováno. Existují ale druhy „plastožravých“ hub, jež si poradí i s takto „nezničitelným“ materiálem.
Plastic-eating fungi could be a glimmer of hope in cutting ocean pollution https://t.co/rJbMi5jmkc
— The Globe and Mail (@globeandmail) August 8, 2024
Vědci v jezeře Stechlin v severovýchodním Německu identifikovali 18 druhů plísní degradujících syntetické polymery. Nepotřebují přitom jiné zdroje živin, třeba uhlík, píše se ve studii zveřejněné v Journal of Hazardous Materials.
„Nejpřekvapivějším zjištěním naší práce je, že některé houby mohou růst výhradně na některých syntetických polymerech a dokonce tvořit biomasu,“ řekl pro agenturu Reuters vedoucí výzkumu Hans Peter Grossard.
Něco za něco
Tyto mikrobiální plastové ničitele bychom mohli použít v čistírnách odpadních vod nebo v jiných kontrolovaných podmínkách, navrhuje Grossard. Je však nepravděpodobné, že by mohly být řešením plastové krize, upozornil hned nato.
„Určitě bychom se měli snažit do životního prostředí vypouštět co nejméně plastového odpadu,“ uvedl Grossard. Plasty se vyrábějí z fosilních paliv. Jejich rozklad s pomocí těchto mikroorganismů vědec přirovnal ke spalování ropy nebo plynu.
Pomohou tedy s plasty, ale přispějí k oteplování. Nejlépe si houby poradily s polyuretanem, který se používá například k výrobě stavební pěny. Horší už to však bylo s polyethylenem nacházejícím se v plastových sáčcích a obalech a s mikroplasty z oděru pneumatik.
V jejich případě byly překážkou těžké kovy. Grossard věří, že se houby na plasty adaptovaly kvůli obrovskému úniku do životního prostředí. Není to přitom poprvé, co byly objeveny podobné plastožravé mikroorganismy.
