Neuvěřitelný příběh ze života. Láska ze školní lavice jim vydržela až do dospělosti. Se svým klukem z dětství dnes pětadvacetiletá Zita hodlá založit rodinu a slíbit si věrnost na celý život. I když cesta k tomu byla klikatá.
Příběh čtenářky Zity je jako z červené knihovny. S Martinem začala chodit už na základní škole. Její první kluk. Oběma dvanáct let. „Hrozně moc se mi líbil. Tajně jsem po něm toužila a obdivovala ho. I když někdy dost okatě,“ vypráví.
„Nakonec se mi ho opravdu podařilo ulovit a začali jsme spolu randit. S ním jsem se poprvé líbala. Byla to velká školní láska. Vydrželo nám to. I když to bylo celou dobu spíš jen platonické.“ Po ukončení základní školy se však jejich cesty rozešly.
Přišla touha po jiných
„Dostala jsem se na střední školu a musela se odstěhovat na internát. Slíbili jsme si, že si i tak budeme věrní a až dostuduji, budeme spolu žít.“ Nějaký čas to mladé dvojici fungovalo. Těšili se na sebe. Až se uvidí o víkendu. Jenomže to nebylo dlouhodobě udržitelné.
„Vždycky, když jsem konečně přijela domů, rodina chtěla, abych trávila čas s nimi. S Martinem jsme se viděli opravdu málo. Navíc se mi otevřely nové možnosti. Noví spolužáci, kamarádi. Najednou jsem měla chuť poznávat i jiné muže. Užívat si svobody. Časem jsem si skutečně našla nového přítele. Byl z bohaté rodiny, perspektivní, měl oči jenom pro mě. Zdálo se, že rozchod s Martinem proběhl docela poklidně a každý si půjdeme svou cestou.“
Zakročil ale osud. „Ve třeťáku, když jsem se vrátila k rodičům na prázdniny, jsem se s Martinem zase potkala. Jak jsem ho uviděla, byla jsem v tom zase až po uši. Byl ještě hezčí než dřív. Okamžitě motýlci v břiše, snad se mi i trochu točila hlava,“ popisuje Zita své pocity, kterým nedokázala čelit.
S Martinem se během pobytu u rodičů viděla ještě několikrát. Letní kino, koupaliště… Jeho pozváním neodolala. „Bylo to nejromantičtější léto, jaké jsem kdy zažila. I když ve vší počestnosti,“ vzpomíná.
Šla za hlasem srdce
Zita se znovu vrátila do školy. Martina už ale nemohla dostat z hlavy. „Stále jsme si psali. Oba jsme viděli, že to mezi námi ‚pořád je‘ a že bez sebe nemůžeme být.“ Zita už nechtěla dál předstírat před svým přítelem, že je všechno v pořádku. „I když jsem si v duchu říkala, že ‚do stejné řeky podruhé nevstoupíš‘, zariskovala jsem a tehdejší vztah (který by měl pro mě spousty výhod), ukončila.“
Ničeho nelituje. Stejné zájmy, humor, minulost… Martin byl prostě její druhá polovička. „Brzy po škole jsme spolu začali bydlet a on mě požádal o ruku. Už tři roky jsme zasnoubení a plánujeme – doufám velmi brzy – rodinu. Oba se na to moc těšíme. Už máme nakoupené oblečení pro malé,“ září štěstím dnes pětadvacetiletá Zita.
„On je ten nejlepší parťák. Vztah pořád funguje bez hádek (i když výměny názorů samozřejmě občas jsou), sex klape snad čím dál líp a celkově máme vztah spokojený, hodně se smějeme. Uvidíme, co bude za pár let,“ říká.
Může se stát cokoli. Člověk nikdy neví, co život přinese. Jak se situace vyvine. Nežijeme v pohádkách, kde je šťastný konec zaručen. Příběh Zity ale dává naději, že osudová láska na celý život existuje.
