Někdy před 20 nebo 25 miliony let, když se lidoopi oddělili od opic, se naše větev stromu života zbavila ocasu. Od Darwinových dob si vědci kladli otázku, proč a jak se to stalo. Nyní identifikovali alespoň jednu z klíčových genetických změn, které k této změně vedly.
„Našli jsme jedinou mutaci ve velmi důležitém genu,“ uvedl Bo Xia, genetik z Broad Institute a spoluautor studie publikované ve středu v časopise Nature.
Our ancient animal ancestors had tails. Why don't we? https://t.co/Mz1byrMqfH
— Talk 1370 (@TALK1370) February 28, 2024
Vědci porovnali genomy šesti druhů lidoopů, včetně člověka, a 15 druhů opic s ocasem, aby určili klíčové rozdíly mezi těmito skupinami. Jakmile identifikovali významnou mutaci, otestovali svou teorii použitím nástroje pro úpravu genů CRISPR k úpravě stejného místa v embryích myší. Tyto myši se narodily bez ocasu. Xia však upozornil, že při ztrátě ocasu mohou hrát roli i jiné genetické změny.
Další záhada: Pomohla absence ocasu těmto opičím předkům – a nakonec i nám – přežít? Nebo to byla jen náhodná mutace v populaci, která prosperovala z jiných důvodů?
„Mohla to být náhoda, ale mohla to být i velká evoluční výhoda,“ míní Miriam Konkel, evoluční genetička z Clemsonské univerzity, která se na studii nepodílela.
Pokud jde o to, proč mohlo být absence ocasu prospěšná, existuje mnoho lákavých teorií – včetně těch, které spojují bezocasost s tím, že se lidé nakonec naučili chodit vzpřímeně.
Rick Potts, který vede projekt Smithsonian Institution’s Human Origins Project a na výzkumu se nepodílel, se domnívá, že bezocasost mohla být prvním krokem k tomu, aby si někteří lidoopi osvojily vertikální držení těla, a to ještě předtím, než opustily stromy.
Ne všichni lidoopi dnes žijí na zemi. Orangutani a giboni jsou bezocasé opice, které stále žijí na stromech. Potts však poznamenává, že se pohybují zcela jinak než opice, které se prohánějí po větvích a k udržení rovnováhy používají právě ocas. Tyto druhy lidoopů visí pod větvemi, houpají se mezi nimi a přitom visí převážně vzpřímeně.
Biolog z Newyorské univerzity Itai Yanai, spoluautor studie, uvedl, že ztráta ocasů byla zjevně zásadním přechodem. Jediný způsob, jak s jistotou zjistit příčinu, „by však bylo vynalézt stroj času“, řekl.
