Americké námořnictvo předložilo před nedávnem Kongresu utajovaný plán stavby lodí. Hlásí se v něm k flotile o 381 lodích, nepočítaje v to plavidla bez posádky, kterých chce mít zhruba 150. To je více než 299 lodí, které jsou v provozu dnes. O 26 jednotek by to pak překročilo počet 355, stanovený americkými zákony.
To je pro americkou obrannou strategii dobrá zpráva. Nebo je to dobrá zpráva za předpokladu, že loděnice zvládnou dodatečnou zátěž. A za předpokladu, že Kongres vybere od daňových poplatníků dostatek peněz na výstavbu, provoz a údržbu takové flotily. Zda to však američtí zákonodárci dotáhnou do konce, zůstává otázkou. Koneckonců je to už sedm let, co uložili mandát na 355 lodí. Přesto se počet lodí pohybuje přibližně tam, kde byl v roce 2016. A to v době, kdy čínské loděnice rychle vyrábějí nové hladinové lodě na cestě k cílovému stavu 500 lodí.
O problémech s údržbou ponorek se v americkém tisku hodně píše. Velení námořnictva stanovilo cílové procento útočných ponorek s jaderným pohonem, které jsou v údržbě a generální opravě, na 20 procent flotily. Ta v současnosti čítá 49 kusů. V současné době je však v nečinnosti téměř 40 procent flotily útočných ponorek. Patří sem například USS Connecticut, jedna z nejvíce kritizovaných ponorek třídy Seawolf. Dále například USS Boise třídy Los Angeles, která je odstavena od roku 2015. Na pokrytí amerických podmořských závazků na světových oceánech tak zbývá pouhých 31 lodí.
Šance pro podmořské drony?
Námořnictvo přitom právě v této době zveřejnilo první snímky svého mimořádně velkého bezpilotního podvodního plavidla Orca na moři. Zpočátku bude Orca sloužit jako minonosný člun, zatímco výrobci obranných zařízení a námořnictvo budou pracovat na přidání nových typů misí do jejího operačního repertoáru. Orca představuje slibnou technologii, protože americké námořnictvo se snaží naplnit svůj plán rozptýlit bojovou sílu mezi mnohem početnější flotilu, místo aby ji soustředilo do několika velkých, drahých a víceúčelových jednotek.
Potopení křižníku s řízenými střelami nebo torpédoborce snižuje významnou část celkové bojové síly flotily, a to hned v několika typech operací: protiponorkovém, protizemním a protileteckém boji spolu s obranou proti balistickým střelám. Naproti tomu rozptýlení palebné síly, senzorů a funkcí velení a řízení zvyšuje odolnost. Flotila bojuje dál i přes ztrátu jednotlivých jednotek.
Vzhledem k těmto zprávám se ve Spojených státech začíná po letech znovu pokukovat po možnosti pořízení útočných ponorek s konvenčním pohonem. Početní stavy flotily stagnují, podle loňského plánu stavby lodí je třeba nejméně 17 dalších podmořských útočných člunů a nikdo už ani nepředstírá, že pětadvacetimetrová Orca, ať už je jakkoli schopná, může nahradit ponorku s posádkou o výtlaku tisíce tun.
Návrat k dieselu?
Koncepce amerického námořnictva, námořní pěchoty a společné koncepce budoucí námořní války počítají s využitím flotily v součinnosti s pozemními a leteckými silami, aby agresorovi znemožnily přístup do životně důležitých vod a na oblohu. Především do oblastí kolem ostrovů, tvořících první asijský ostrovní řetězec, od Filipín po ostrov Sachalin.
Ponorky přitom tvoří hlavní část tohoto plánu. Pokud totiž uzavřete první ostrovní řetězec, uzavřete námořnictvo a letectvo čínské armády, nemluvě o čínském obchodním loďstvu, v blízkých mořích a zmenšíte jim manévrovací prostor. Hlídková služba je činnost poměrně statická, což je úkol vhodný pro dieselové ponorky. A ponorkové služby provozované například japonskými námořními silami sebeobrany a námořnictvem Korejské republiky, které se spoléhají právě na ponorky s dieselelektrickým pohonem, v tom již dlouho vynikají. Americké námořnictvo by mohlo následovat jejich příkladu. Existují osvědčené konstrukce a také konstruktéři. Například japonské ponorky třídy Soryu a Taigei jsou považovány za nejlepší velké konvenční útočné čluny na světě. Francie staví konvenční variantu jaderných ponorek Barracuda, jsou tu španělské loděnice Navatia nebo německý Kiel se svým projektem 212CD. Možností na výběr je mnoho. A jestliže je americký lodní sektor pod velkým tlakem, má smysl obrátit se na velké lodní stavitele mezi dlouholetými a loajálními spojenci.
Konvenční ponorky jsou levné
Čína je dnes největším světovým výrobcem lodí. Nicméně dalšími dvěma největšími výrobci jsou Japonsko a Jižní Korea. Společně dokonce předstihují čínskou kapacitu stavby lodí. Lze si tak představit, že například společnost Mitsubishi Heavy Industries, která vyrobila ponorku Soryu a vyrábí typ Taigei, by byla vstřícná myšlence položit kýly pro americké námořnictvo. Stavba by mohla probíhat buď v japonských loděnicích, nebo na základě nějaké dohody o jejich výrobě v Severní Americe. A totéž platí i pro ostatní úspěšné západní konstrukce dieselelektrických ponorek.
Konkrétně japonský parlament vyčlenil 602,3 milionu dolarů na nejnovější kopii člunů JMSDF třídy Taigei. Ty jsou vybaveny lithium-iontovými bateriemi pro zvýšení jejich výdrže na místě. Další série ponorek třídy Virginia přitom stojí americké námořnictvo 3,45 miliardy dolarů na jednotku. Výhoda dieselu v ceně je zjevná. Vyrovnání současného amerického deficitu sedmnácti ponorek by tak americké daňové poplatníky přišlo na 10,24 miliardy dolarů. Naproti tomu 17 ponorek Virginia by stálo 58,65 miliardy dolarů. Je zde také hledisko politické – AUKUS.
V rámci americko-britsko-australského jihoasijského spojenectví Spojené státy údajně poskytnou Královskému australskému námořnictvu tři až pět jaderných ponorek třídy Virginia. Ty by australskému námořnictvu pomohly do doby, než se australským loďařům podaří vybudovat infrastrukturu a nashromáždit odborné znalosti pro stavbu vlastního typu. Pokud má americký loďařský průmysl potíže udržet současnou americkou ponorkovou flotilu, natož ji rozšířit a dodávat Austrálii jaderné ponorky, má smysl obrátit se na jiné subjekty, které by americké podmořské službě pomohly s počtem lodí. Tím by se naplnily potřeby námořnictva a zároveň by Amerika zachovala důvěru ve svého pravděpodobně nejbližšího spojence.
Politické hledisko
A konečně, nákup konkrétně japonských lodí by znovu posílil americko-japonské spojenectví. Vyslal by tím silný odstrašující signál vůdcům čínské komunistické strany. Pokud by americké námořnictvo trvale předsunulo svůj kontingent konvenčních ponorek do západního Pacifiku, byly by lodě umístěny v blízkosti potenciálních bojišť podél výše zmíněného prvního asijského ostrovního řetězce a také v loděnicích schopných provádět jejich údržbu a obnovu. A pokud by Washington souhlasil s umístěním amerických ponorek pod velení skutečně kombinované americko-japonské flotily a dal Tokiu možnost rozhodovat o jejich činnosti, bylo by Číně a Japonsku jasné, že Spojené státy mají zájem na společné obraně.
A žádná bombastická prohlášení Pekingu nebo zastrašování ze strany čínské lidové armády by alianci nerozvolnila ani nezrušila. Američtí námořníci budou v ohrožení, a proto budou americké ozbrojené síly na místě, až dojde k bitvě, například o Tchaj-wan. S tímto vědomím a zastrašeni nepříznivými geostrategickými okolnostmi by představitelé komunistické Číny měli upustit od očekávané agrese.
