Johannesburgská centrální obchodní čtvrť je plná budov na pokraji zhroucení. Okna jsou zabedněná a stěny pokryty graffiti. Budovy jsou nelegálně obsazené zločinci a pronajímané nejchudším. Pro ně představují smrtelné pasti. Informovala o tom agentura Reuters či BBC.
Ulice čtvrti jsou plné suti, obalů od jídla, prázdných lahví od piva, nedopalků cigaret. Vzduch naplňuje zápach zkaženého jídla v kombinaci s močí. A nyní je i místem, kde se odehrála jedna z nejhorších katastrof tohoto typu v Jižní Africe. 76 lidí zemřelo a desítky dalších byly zraněny při požáru, který ve čtvrtek zasáhl Albert Street 80.
Life inside the 'hijacked' Johannesburg building where scores burned alive https://t.co/3nZfgrR41U pic.twitter.com/75PNBrasbq
— Reuters (@Reuters) September 2, 2023
Stejně jako mnoho zchudlých obyvatel centra Johannesburgu si Sihle Dube pronajal malý pokoj od někoho, kdo ho ve skutečnosti nevlastnil, ve zchátralé budově, která se stala útočištěm drog a zločinu.
Ve čtvrtek ho probudila rána ve 2 hodiny ráno. Vyskočil, aby zkontroloval vchod do svého bytu. Dovnitř se valil dým. „Nedalo se to vydržet, nemohl jsem dýchat,“ popisuje. Navlékl si kalhoty a pokusil se vylézt z okna v prvním patře, ale uklouzl na satelitní anténě, upadl a ztratil vědomí. Sanitka ho převezla do nemocnice Bertha Gxowa v nedalekém Germistonu.
Více než 70 dalších lidí takové štěstí nemělo. Ven se živí nedostali.
Žijí ve tmě
Zchátralý komplex byl jedním z desítek, které byly „uneseny“ – převzali ho zločinci a gangy, které pak prostory nelegálně pronajímají lidem, kteří si nic lepšího dovolit nemohou. Často zde není žádné spolehlivé vybavení ani hygiena.
Molly, 21letá Jihoafričanka, která žije na ulici Albert Street 80 v jiné „unesené“ budově, říká, že je to jako žít ve vězení.
„Nemám vodu na sprchování po dlouhou dobu,“ řekla BBC. „A žijeme ve tmě. Spousta z nás v jedné místnosti.“ Mollyina budova je jednou z 57, které byly uneseny ve vnitřním městě. V jednom komplexu zde může žít až 2000 lidí. Většinu vlastní město nebo provinční vláda, uvádí agentura Reuters.
Požáry někdy vypuknou, protože obyvatelé spoléhají na nelegální připojení elektřiny, plynové hořáky a svíčky. A po posledním smrtelném požáru se lidé diví, jak je to vůbec možné.
„To nás probudilo,“ řekl v sobotu novinářům prezident Cyril Ramaphosa. „Naše města a obce musí nyní věnovat pozornost tomu, jak lidé žijí.“
Práva squatterů
Důvodem je jihoafrický zákon o prevenci nelegálního vystěhování (PIE Act). Uvádí, že žádná osoba nemůže být vystěhována ze svého domova bez soudního příkazu. A jakmile se člověk usadí v budově a prokáže, že nemá kam jít, nemůže být vystěhován.
Díky tomu je jakýkoliv zákrok proti těmto uneseným budovám neuvěřitelně obtížný.
Angela Rivers, generální ředitelka Johannesburg Property Owners and Managers Association, říká, že kořenem problému je zákon proti vystěhování. „Nemůžete nikoho vystěhovat, pokud nemá náhradní ubytování, které musí zajistit právní zástupce [obžaloba],“ říká.
„A to je ten problém. Protože právní zástupce není schopen poskytnout žádné ubytování, protože jejich vlastní ubytování bylo ukradeno.“
Komplex 80 Albert Street byl ve vlastnictví města Johannesburg, což znamená, že město by bylo odpovědné za nalezení alternativního úkrytu pro ty, kdo by byli vystěhováni. Budova byla otevřena v roce 1954 jako Central Pass Office, který kontroloval pohyb černochů ve městě během apartheidu.
Jihoafričané si sem chodili vyzvednout tzv. „dompas“, který určoval, kam mohou cestovat. Budova se později stala domovem ženského útulku Usindiso, než byla opuštěna a převzata zločineckými gangy.
Město problém nemůže nebo nechce řešit
Johannesburg má rostoucí nedostatek bytů od konce vlády bílé menšiny v roce 1994. Mnoho černých a smíšených obyvatel, kteří žili v černošských čtvrtích mimo město, se přestěhovalo do centra, aby bylo blíže k místu, kde pracovali.
Úřady tvrdí, že nejsou schopny pokrýt náklady na potřebné nové dostupné bydlení a jejich ruce jsou svázané zákony o vystěhování. Kritici, jako je paní Riversová, však tvrdí, že město prostě odmítá tento problém řešit.
„Zákon o PIE je 25 let starý. Už 20 let nám přidělává problémy. Nemůžete se tedy o 20 let později náhle probudit a říci: ‚No, jsme tímto aktem vázáni‘. Věděli o něm.“
Říká, že úředníci by mohli začít tím, že provedou inspekce veřejných budov a použijí i těch několik pravomocí a nařízení, které mají, aby zlepšili životy lidí žijících v těchto budovách.
