Každé léto určuje život v kalifornském průlivu Golden Gate mlha. Zajímají se o ni námořníci, vědci, obyvatelé San Franciska, zahradníci, natěrači mostu Golden Gate i realitní makléři. V poslední době debatují o tom, zda mlhy neubývá. Ale jak argumentovat o něčem, co je tak pomíjivé a nestálé jako mlha nad Sanfranciským zálivem? Bez ní však bude chybět vlhkost, která udržuje v době sucha při životě stromy a další rostliny, píše The New York Times.
Chris Dzierman se živí natíráním konstrukce mostu Golden Gate a první letní ráno hleděl do dálky, aby odhadl, kdy přijde mlha. Většinou to bývá odpoledne. Toho dne přístroje na mostě vypočítaly, že mraky spadnou do hodiny nebo do dvou. Dzierman ale spoléhá na vlastní instinkt a něco mu říkalo, že tentokrát to tak nebude. A měl pravdu, celý den bylo jasno a slunečno, den, jakých bude k obavám mnohých v San Francisku přibývat. Sirény na mostě zůstaly toho dne tiché.
Some scientists are concerned about you, @KarlTheFog. https://t.co/qBZsOM1sRB
— NYT Climate (@nytclimate) September 15, 2022
Mlha není na kalifornském pobřeží vzácná, ale málo míst je s ní spojeno tak jako San Francisco. Přikrývá a zchlazuje město, dokáže zahalit jednu čtvrť, zatímco ve vedlejší se lidé opalují. Někdy se plazí pod mostem a lodní posádky nic nevidí, jindy zahalí most a „oslepí“ řidiče, může také zůstat nahoře a škodit pilotům letadel. Její nepředvídatelnost komplikuje život i realitním makléřům, protože kromě otázek na čtvereční metry a dostupnost škol musejí umět odpovědět i na tu, zda na daném místě bývá mlha. Díky ní se víc než polovina obyvatel okolí zálivu obejde bez klimatizace a má menší spotřebu vody než většina Američanů.
Díky ní dokážou sekvoje přežít kalifornská sucha a díky ní se zatím jen málo lidí obávalo požárů v pobřežních oblastech. Zatímco v červnu, červenci a srpnu většina Kalifornie zažívá vlny vedra, v San Francisku je v průměru 21 stupňů Celsia. Mlha štve nepřipravené turisty, uchvacuje umělce a básníky, pomáhá přírodě.
Ve vědeckém světě je mlha okrajová disciplína. Ti, kdo se o ni zajímají, se shodují, že je jí méně nejen v Sanfranciském zálivu, ale vůbec. Jenže proč, se neví, protože jak ji převést do čísel, jak ji předpovídat a uchopit? A jak definovat. Většina řekne, že je to mrak dotýkající se země, ale jde o třírozměrný objekt, který klesá a stoupá, někde se zformuje, tiše se přikrade a mizí jako zázrakem.
Peter Weiss z Kalifornské univerzity koncem jara se třemi studenty roztáhl sítě. Aby zachytili vodu z mlhy. Je to síťovina, na níž se zachytí vlhkost, promění se v kapky, jež lze odvést do nádoby. Dělají to tak vesničané v Peru i Chile z vesnic, kde málokdy prší. Používá se to i v Maroku.
A dělají to tak i nejvyšší kalifornské stromy – sekvoje. Do liduprázdného světa výzkumu mlhy vstoupil před několika desetiletími Todd Dawson. Ještě jako student Kalifornské univerzity se na toulkách lesem divil, proč jsou sekvoje většinou vlhké a půda kolem nich nasátá vodou, plná mechu i uprostřed léta, kdy v Kalifornii neprší. Kvůli mlze, samozřejmě. Později jako profesor se zabýval sekvojemi a došel k závěru, že 30 až 40 procent vlhka, jež mají ročně k dispozici, pochází z mlhy.
Prostorné koruny fungují jako ohromné filtry, stromy promočí stékající voda, dodá živiny a skape na zem a tam napojí ostatní rostliny. „Mlha je velký dodavatel vody a my to nevíme. Unikla nám velká část hydrologického hospodaření sekvojových lesů,“ říká Dawson. V roce 2010 publikoval výzkum založený na měření výskytu mlhy na kalifornském pobřeží a došel v něm k závěru, že od poloviny 20. století se zkrátila doba mlhy o 33 procent. Je-li to tak, ohroženy nejsou jenom sekvoje, ale i zemědělské oblasti, solární elektrárny, větrné turbíny.
Vědci začali zřizovat „chytače“ mlhy. Týmu Dana Fernandeze z fakulty aplikovaných věd v oblasti životního prostředí na Kalifornské univerzitě se podařilo získat z jediné speciální sítě o rozměrech jednoho metru čtverečního za den 37 litrů vody. Jakékoli místo, kde se dá z mlhy za den stáhnout více než litr vody, podle něj stojí za zkoumání. Spolu s Weissem dostal grant na výzkum větších systémů na získávání vody z mlhy. Na pozemku univerzity nad Tichým oceánem se studenty postavili zachycovače s použitím dřeva, síťoviny a šňůr. Síť připomíná filtr používaný nad horkými troubami a byla speciálně vyvinutá k zachycování mlhy. Zda se to osvědčí a zda vody bude dost, se uvidí.
Napadlo to už i jiné. Místní palírna Hangar One v letech 2016 a 2018 vyrobila malé várky vodky zvané Fog Point s použitím jenom vody z mlhy. Lahev se prodávala za 100 dolarů. Fernandez a Weiss ale věří, že se může dosáhnout víc. Když mohou sekvoje žít z mlhy tisíce let, možná z ní budou moci žít i lidé. Není vyloučeno, že se v Kalifornii objeví v budoucnu farmy na zachycování vody z mlhy podobné dnešním parkům se solárními panely.
