Madagaskar je místo jako žádné jiné. Je to čtvrtý největší ostrov na světě, který se nachází u jihovýchodního pobřeží Afriky. A všichni návštěvníci touží spatřit jediné – roztomilé a ohrožené lemury.
Existuje 111 různých druhů a poddruhů lemurů, z nichž každý je jedinečný. Ale bohužel 95 % z nich je ohroženo vyhynutím kvůli ztrátě přirozeného prostředí, lovu a obchodu se zvířaty. Kde je můžete spatřit ve volné přírodě?
Maki trpasličí (Grey mouse lemur) na západním Madagaskaru
Tento roztomilý druh je rozšířený po celém západním Madagaskaru. Najdete ho například v národním parku Ankarafantsika, kam se snadno dostanete autem z dlážděné cesty National Route 4.
Tito tvorové jsou noční stvoření a nejsnáze je za tmy můžete zpozorovat díky charakteristickému lesku jejich očí, který vypadá jako dvě zářící oranžové koule, když bliknete světlem. Jsou to nejmenší ze všech lemurů, vešli by se do šálku na kávu. Naštěstí, protože tento druh je rozšířený a snese křovinaté, sekundární lesy, jsou jedním z nejméně ohrožených druhů Madagaskaru.
Say “hello” to the grey mouse lemur! It’s one of the tiniest primates in the world today, with an average weight of 55 g (~2 oz) & body size of 13 cm (5 in). Native to Madagascar, it’s a member of the Microcebus genus, which consists of 20+ other tiny mouse lemur species! pic.twitter.com/EKWAdHUNuK
— American Museum of Natural History (@AMNH) January 23, 2019
Lemur Milne-Edwardsův v národním parku Ankarafantsika
Tento druh je ohrožený kvůli ztrátě přirozeného prostředí. Lemuři Milne-Edwardsovi žijí osamoceně v malých lesích na severozápadě Madagaskaru. Jako noční druh jsou aktivní v noci a ve dne spí, táboří v dírách ve stromech, aby je nezahlédli predátoři, jako jsou hadi nebo jestřábi.
Lemuři bělohlaví v národním parku Tsingy de Bemaraha
Lemur bělohlavý je dobře prozkoumaný druh lemura, který se vyskytuje podél západního centrálního pobřeží Madagaskaru. Bohužel jejich počet klesá kvůli ztrátě přirozeného prostředí, lovu a obchodu se zvířaty.
Nejlepším prostředím, kde mohou návštěvníci tyto lemury vidět, je národní park Tsingy de Bemaraha na jihozápadě Madagaskaru. Tento neuvěřitelný park, nejsnáze přístupný z Morondavy, byl první památkou Madagaskaru na seznamu světového dědictví UNESCO. Je celosvětově známý svým vápencovým „lesem“ připomínajícím nože.
Tento druh lemura je vysoce společenský. Možná je dříve zaslechnete, než spatříte. Vydávají chrochtavé zvuky podobné divokým prasatům a také tak funí…
Sifaka Coquerelův na severozápadě Madagaskaru
Snad nejznámější druh lemura lze nalézt v tropických suchých lesích na severozápadě Madagaskaru. Snadno ho můžete zahlédnout v národním parku Ankarafantsika. Stejně jako mnoho lemurů má zvláštní formu pohybu. Žije na stromech a pomocí svých silných zadních končetin se pohybuje od kmene ke kmeni. Jediným skokem překonává osmimetrové vzdálenosti.
Na stromech jsou tito lemuři neuvěřitelně půvabní. Když však sestoupí na zem, jejich speciálně upravené končetiny vykonávají pohyb, který působí spíše legračně. Návštěvníci přijíždějí z celého světa, aby viděli „lemurský tanec“, což je přezdívka pro skákavý pohyb, který tento druh a další ze stejné rodiny používají při pohybu na zemi od stromu ke stromu. Sifaka Coquerelův poskakuje vpřed s pažemi vztyčenými vysoko ve vzduchu kvůli rovnováze.
Lemuři indri v národním parku Andasibe-Mantadia
Kriticky ohroženého indri můžete spatřit v národním parku Andasibe-Mantadia. Tento park je oblíbeným místem mezi návštěvníky, protože leží pouhé tři hodiny jízdy od hlavního města Madagaskaru, Antananariva.
Turisté z celého světa se hrnou do parku s jediným cílem: vidět největšího žijícího lemura na Madagaskaru. Jak si dokážete představit, jeho popularita způsobuje, že Andasibe-Mantadia je někdy opravdu rušným místem.
Požádejte svého průvodce, aby vás zavedl k nejvzdálenější skupině lemurů. Pokud půjdete dál než ostatní turisté, je pravděpodobné, že budete mít skupinu jen pro sebe. Najděte si pohodlné místo k sezení, vytáhněte dalekohled a čekejte. Počkejte na indriho píseň.
Jméno „lemur“ pochází ze slova znamenajícího „duchové mrtvých“. Volání indri je krásné, ale i strašidelné. Začíná tiše a sílí v sérii vlnitých, vysokých tónů. Přenáší se lesem na vzdálenost až čtyř kilometrů.
