Ve Venezuele se v neděli konají parlamentní a regionální volby, které autoritářský prezident Nicolás Maduro zřejmě opět využije k prohlášením o potvrzení své moci. Očekává se přitom méně než třetinová účast, jelikož většina opozice, stejně jako v roce 2020, volby bojkotuje a označuje je za frašku. Část opozice ale tvrdí, že k urnám je potřeba jít a znovu ukázat vládě, že lidé nerezignovali na boj za demokracii. V neděli budou ve Venezuele poprvé volit i guvernéra regionu v sousední Guyaně, který si Caracas nárokuje. Guyanská vláda to označila za propagandu, nicméně posílila ochranu hranic.
„Už jsem volil 28. července,“ říkají mnozí Venezuelané s odkazem na loňské prezidentské volby, které podle opozice vyhrál její kandidát. Ústřední volební komise ale označila za vítěze opět Madura, aniž by zveřejnila kompletní výsledky. Opoziční aliance Jednotná demokratická platforma (PUD) na základě kopií výsledkových listin z víc než 80 procent volebních místností tvrdí, že vyhrál její politik Edmundo González. Na něj pak režim vydal zatykač a on uprchl do Španělska, kde získal azyl.
President Nicolas Maduro says over 50 people were arrested for plotting to disrupt Venezuela’s upcoming elections through violence and sabotagehttps://t.co/eXbH9jLo2R pic.twitter.com/DZUW6HJmKX
— TRT World (@trtworld) May 23, 2025
Šéfka PUD María Corina Machado v zemi zůstala a nyní vyzvala k bojkotu voleb. Další přední opoziční lídr Henrique Capriles ale tvrdí, že k volbám je třeba jít. „Maduro chce, abychom rezignovali,“ říká někdejší prezidentský kandidát Capriles, který měl od roku 2017 zákaz 15 let se ucházet o veřejný úřad. Letos v dubnu mu ho režim překvapivě zrušil, podle některých hlasů možná proto, aby u voleb ukázal zdání demokracie.
O jedno z 277 křesel jednokomorového parlamentu, kde má nyní 256 poslanců koalice Velký vlastenecký pól Simóna Bolívara (GPPSB) vedená Madurovou Sjednocenou socialistickou stranou Venezuely (PSUV), se opět uchází například i první dáma Cilia Flores. Další mandát chce od 5. ledna 2026 získat i Madurův syn Nicolás Maduro Guerra, který je nyní mimo jiné členem zvláštního výboru pro „dialog se stranami o reformě volebních zákonů“.
Vláda, která opoziční politiky označuje za extremisty či fašisty, pravidelně před volbami zesiluje represe vůči svým kritikům a hovoří o spiknutí, které ji chce svrhnout a za nímž jsou podle ní Spojené státy a opozice. V pondělí až do odvolání pozastavila letecké spoje s Kolumbií, což zdůvodnila snahou žoldnéřů dostat se do země a sabotovat volby.
Během voleb bude v ulicích přes 400.000 policistů a podle Ústřední volební komise (CNE) může přijít hlasovat 21,6 milionu voličů. Při předchozích volbách v prosinci 2020 byla ale účast asi 30 procent. Webové stránky CNE nefungují, podle agentury EFE už od konce loňského července, kdy vláda tvrdila, že je napadli hackeři.
„Jediný způsob, jak obhájit výsledek z 28. července, je zúčastnit se voleb,“ řekla agentuře AFP Arantxa Martínez, která nezažila jinou vládu než chavistickou. Jako chavisté jsou označování příznivci Huga Cháveze, který byl prezidentem od roku 1999 do své smrti v roce 2013, kdy ho vystřídal Maduro. Naopak Yaczon Rivas, 46letý odborář, řekl AFP, že bude volit opět vládní kandidáty. „Politika (amerického prezidenta Donalda) Trumpa nám škodí. Čelíme satanskému nepříteli, ale máme prezidenta, který navzdory všem problémům, prosazuje dobrou politiku,“ uvedl Rivas.
Obavy i otazníky visí nad hlasováním o osmi poslancích za region Guayana Esequiba a jeho prvním guvernérovi, které bude mít ale spíše symbolický význam, koná se totiž na území Venezuely v příhraničním státě Bolívar.
Esequibo tvoří skoro dvě třetiny území Guyany a žije v něm na 125.000 z 800.000 obyvatel Guyany. Spor o tento na ropu a drahé kovy bohatý region, který venezuelský parlament loni označil za 24. stát venezuelské federace, má kořeny v koloniálním období, kdy v oblasti působilo Španělsko, Nizozemsko a Británie. V roce 1899 připadl na základě arbitráže USA, Británie a Ruska k britské kolonii Guyaně, což Venezuela označila za spiknutí, jímž jí bylo ukradeno území. Spor oživil Caracas v 60. letech minulého století a pak poté, co se u jeho pobřeží před deseti lety našla větší ložiska ropy.