Analýza ekonoma: konflikt zatěžuje některá odvětví, došlo k velkému přerozdělení příjmů.
Rok války na Ukrajině měl dopad na ekonomiku. V Itálii, v Evropě a v Rusku. Do jaké míry? A jaké to bude mít důsledky do budoucna? Carlo Cottarelli je nyní senátorem Demokratické strany, ale celý život pracoval v Mezinárodním měnovém fondu a je ekonomem, který se vždy zaměřoval na ekonomické analýzy. Hovoří o vývoji HDP a inflace, ale také o hlubokém přerozdělování bohatství.
„Na začátku roku jsme se obávali, že rostoucí ceny plynu budou mít katastrofální dopad na naši ekonomiku. V prvním čtvrtletí byl růst velmi pomalý 0,1 %, ve druhém čtvrtletí jsme zaznamenali velkolepý růst 1,1 % v jednom čtvrtletí a poté 0,5 %, což je stále silné tempo růstu ve třetím čtvrtletí, a poté -0,1 % ve čtvrtém čtvrtletí. Někteří lidé si mysleli, že na podzim nastane pro Itálii a svět hrozná bouře. Nestalo se tak, protože centrální banky v první řadě reagovaly na růst inflace zvýšením úrokových sazeb, ale nejednalo se o velké zvýšení. Byli jsme zvyklí na nulové úrokové sazby, takže 2,5 % úrokové sazby Evropské centrální banky se nám zdají vysoké, ale ve skutečnosti jsou to stále velmi nízké úrokové sazby, a to i při zohlednění inflace. Fiskální politika byla méně expanzivní než v loňském roce, ale přesto nedošlo k žádnému obávanému zpřísnění; v USA došlo v prvních dvou čtvrtletích roku ke zpomalení a poté k oživení, takže nakonec mnoho povyku pro nic. Na druhou stranu některá odvětví utrpěla větší ztráty, samozřejmě ta, která vyvážela více do Ruska; v případě Itálie to není mnoho, ale pár jich bylo. Pokud jde o inflaci, ti, kteří měli fixní příjmy, hodně ztratili. V roce 2022 došlo k silnému přerozdělení příjmů, k jednomu z nejsilnějších přerozdělení příjmů za poslední desetiletí, a to i mezi dlužníky a věřiteli. Stát získal, protože nesplacené státní dluhopisy byly znehodnoceny inflací; věřitelé, kteří přímo či nepřímo investovali do státních dluhopisů, prodělali. Pokud se tedy podíváme na celkovou ekonomiku, dopad nebyl z hlediska růstu příliš silný. Došlo k přerozdělení související jednak s válkou na Ukrajině, která růst cen ještě prohloubila, ale také s věcmi, které se staly již v roce 2021, protože inflace je jev, který začal ve druhém čtvrtletí roku 2021, samozřejmě dávno před válkou na Ukrajině.“
Pokud jsou italská čísla vcelku potěšující, v Evropě si v roce 2022 Francie a Německo vedly hůře. Pokud však analýzu rozšíříme na eurozónu, perspektiva se příliš nezmění.
„Stejně jako v Itálii, lze analýzu použít i pro evropskou ekonomiku, i tam se obávali katastrofy. Nejvíce utrpělo Německo, pravděpodobně proto, že je citlivější na ceny plynu a vazby na plyn dovážený z Ruska. Španělsko pokračovalo v růstu, vždycky nás oklame a nedokážeme jej dohnat. Ve srovnání s Francií a Německem si vedlo lépe. Vezměme v úvahu ještě jednu skutečnost: na spodních příčkách Evropy nemůžeme být věčně. V určitém okamžiku se rozdíl zvětšil, a pokud nyní rosteme stejně jako evropský průměr, což se v současnosti děje, rozdíl udržujeme. Musíme růst více, než je evropský průměr. V současné době rosteme více než některé země, zejména Německo, a stále zaostáváme za Francií, která je nyní na naší úrovni, pokud jde o průměrný příjem, vlastně o trochu výše.“
Již několik měsíců se vede debata o skutečné účinnosti sankcí proti Rusku a především o skutečném stavu ruské ekonomiky, a to vzhledem k obtížnému vyhodnocování některých údajů a nutnosti očistit je od vlivu moskevské propagandy.
„Původní odhady, původní prognózy Světové banky a MMF týkající se ruské ekonomiky, a já jsem to tehdy řekl, pokles HDP v tomto roce o 8 %, byly přehnané. Někdy ekonomové vytvářejí prognózy tak, že místo toho, co je skutečně objektivní, uvádějí to, co by chtěli, aby se stalo. Dopad však byl patrný, a to v podobě záporného růstu. Co se stane ve střednědobém až dlouhodobém horizontu? Někteří tvrdí, že trvá nějakou dobu, než se sankce projeví, jiní říkají, že čím více času uplyne, tím více se ruská ekonomika přizpůsobí. Obojí je nejspíš pravda. Já myslím, že to mělo dopad a bylo to důležité. Růst v Rusku byl v letošním roce záporný, což se časem projeví. Nedojde ke zhroucení, nejsou to sankce, které mohou Putina donutit ukončit válku, ale jsou nástrojem k vyjednávání, ke kterému v určitém okamžiku dojde, což není nepodstatné“.
Růst je výsledkem mnoha faktorů. Pokud jde o hospodářskou politiku, lze volit cesty, které jej více a lépe podporují.
„Myslím, že klíčová není ani tak nedostatečná poptávka, takže v tuto chvíli není potřeba dělat zvlášť expanzivní politiku. Domnívám se, že je třeba pokračovat v reformách, aby se v Itálii zvýšil růstový potenciál, výrobní kapacita a tím i investice, které se v posledních letech zvýšily v případě veřejných, ale i soukromých investic. Jde o to udržet podmínky tak, aby podniky přicházely do Itálie investovat ochotněji, a ne proto, že je zde levná pracovní síla, ale proto, že zde lépe funguje vztah s veřejnou správou a daně jsou o něco jednodušší, ne-li nižší. Pro podniky je lepší, když jsou nižší, ale také jednodušší. Musíme mít byrokracii, se kterou mohou podniky lépe komunikovat. Veřejné investice musí být provedeny dobře a včas. Došlo k oživení veřejných investic, ale v porovnání s cíli národního programu reforem, což je plán, který máme pro střednědobý růst, jdeme v realizaci pomaleji, než se očekávalo.“
