Zájem Ruska o Donbas je podle analytiků především strategický a hospodářský, oficiální argument ochrany ruského obyvatelstva je spíše zástupný. Shodli se na tom analytici, které oslovila ČTK. Moskva usiluje o kontrolu klíčového obranného pásu ukrajinské armády v Doněcké oblasti, který brání dalšímu postupu ruských vojsk na západ, a zároveň o získání nerostného bohatství regionu.
Donbas tvoří část Doněcké a Luhanské oblasti, přičemž klíčová je právě oblast Doněcká. Takzvaný pevnostní pás tvoří zhruba padesát kilometrů dlouhé opevnění složené ze zákopů a opěrných bodů, jehož páteří jsou města Slavjansk, Kramatorsk a Konstantinivka. Význam této linie podle Vlastislava Břízy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy spočívá v ochraně nejen Donbasu, ale celé levobřežní Ukrajiny (od řeky Dněpr).
Russia’s territorial claims over Ukraine's Donbas region are dubious, say experts, but Russia wants the territory for strategic, economic, and symbolic purposes.
— Al Jazeera English (@AJEnglish) August 19, 2025
Here's what you need to know https://t.co/XT5v2MDp6Y pic.twitter.com/bjmaN1jXOC
Pevnostní pás nevznikl po ruské invazi v roce 2022, ale už v roce 2014, po anexi Krymu a vyhlášení samozvaných lidových republik v Doněcku a Luhansku. Ruská armáda je nedokázala dobýt ani za více než tři roky otevřené agrese.
Oficiálně Rusko zdůvodňuje zájem o Donbas ochranou ruského obyvatelstva. „To je ale především zástupný argument, do něhož Putin své kroky balí. Vychází z dlouhodobé linie ruské propagandy, která tvrdí, že je nutné chránit ruské menšiny všude na světě. Tento narativ má navodit dojem, že Rusko má na zásah v Donbasu nárok,“ řekl Bříza.
Také Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky označil region za bezpečnostně-strategický. Připomněl, že po roce 2014 fungoval konflikt o Donbas především jako prostředek ruského nátlaku na Kyjev proti jeho integraci do Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO). Po začátku invaze v roce 2022 se oblast stala jednou z nástupních pozic Moskvy. Avšak v omezené míře, protože ukrajinské jednotky a pozice v regionu, které Rusko dlouhodobě zadržovaly od dalšího postupu, byly mezi těmi nejvíce bojeschopnými a odolnými vůči agresi. Podle něj takzvaná Doněcká a Luhanská lidová republika Kremlu dobře posloužily jako argumentační body k pokračování útoku.
Rusko podle Havlíčka využilo argumenty jazykové, etnické i takzvanou pasportizaci, kdy obyvatelům rozdalo občanství a následně je prohlašovalo za chráněné.
Vedle vojenského hlediska hrají roli i hospodářské zájmy. Donbas je oblastí s rozsáhlými ložisky uhlí a vzácných kovů. „To představuje pro Rusko další atraktivní motivaci, i když jde spíše o synergický efekt než hlavní důvod,“ míní Bříza.
Za nereálné považuje Bříza možnost, že by ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přistoupil na ruské návrhy a Donbas výměnou za příměří odevzdal. Ukrajina by o takové variantě mohla uvažovat pouze tehdy, pokud by jí západní spojenci poskytli silné bezpečnostní garance.
Ruský prezident Vladimir Putin podle zdrojů západních médií podmiňuje ukončení války tím, že se Ukrajina vzdá celého Donbasu. Na oplátku je ochoten zmrazit nynější frontové linie v Chersonské a Záporožské oblasti, které Rusové okupují z menší části.
