Ve chvíli, kdy s partnerem jste, vám soužití připadá nesnesitelné. Když se ale rozejdete, nevydržíte víc než pár dní. Jako byste bez sebe nedokázali existovat. Znamená to, že jste si souzeni? Odpověď je složitější.
Řekli jste si jasné NE. Ale přistihnete se, že se vám stýská. Opět jste v kontaktu. Opět věci začínáte vidět růžově. Nebo zdaleka ne tak černě, jako tomu bylo před rozchodem. Hlavou se vám honí myšlenky typu – možná kdybychom to ještě zkusili, bylo by to lepší…
Klamavé pocity
V bouři emocí si najednou začnete vybavovat hlavně ty hezké věci, které vás na partnerovi těšily. (I ten nejhorší má totiž nějaké dobré vlastnosti.) Vášeň… „S nikým jiným už to nebude takové.“ „Byl hodný/hodná, se vším mi pomohl/pomohla.“ Že vás ten člověk ve zbylých chvílích psychicky ničil, deptal nebo ponižoval a hádky byly na denním pořádku, se najednou zdá tak vzdálené.
Už jste ho nikdy nechtěli vidět. Jenomže v hloubi duše čekáte jen na to, že napíše. Zavolá. Točíte se v bludném kruhu. Co s tím?
„Pokud jste se rozešli, a přesto nemůžete jeden druhého nechat na pokoji, patříte k sobě. Nesnažte se rozcházet na sílu. Opravte problém a začněte znovu.“ Právě tato rada se objevila na sociální síti. Řídit se tímto jako daným pravidlem by mohlo být však zrádné.
Kdy to opravdu nejde
Zní to sice romanticky. Začít znovu. Vše zlé je zapomenuto. Dá se ale na tuto metodu spolehnout? Ano, existují výjimečné případy, kdy partneři zdárně slepí vztah. Pokud jde však o nezdravý toxický vztah nebo dvojici, která se k sobě jednoduše povahově nehodí, bude to jen nekonečné trápení.
Dlouhodobé problémy se nikam nevypaří. Budete na ně narážet i při nejlepší vůli znovu a znovu. Výstižně to napsala žena v komentářích pod příspěvkem:
„Nejde to tak vždycky. Když vás ten druhý podvádí, chlastá a neváží si vás, ani toho, že jste mu tolikrát odpustila. Ať si zůstane tam, kde je,“ napsala Monika P. To samé si myslí i pisatel Karol G.: „Není to pravda, záleží na faktech, která rozchod způsobila. Jestli je náprava možná. Volit novou cestu má větší smysl než jít v obavách po té staré.“ Souhlasili i další.
„To, že jeden druhého nemůže nechat na pokoji, neznamená, že k sobě patří. To je jen součást rozchodu, než se s tím oba vypořádají. Než si oba zvyknou na to, že jsou od sebe. Každému se po rozchodu stýská. Je to přirozené. Měli se rádi, milovali se… Po čase si ale člověk zvykne, naučí se přijímat a žít s myšlenkou, že má i jiné možnosti a jiné, nové lidi kolem sebe. V závěru zjistí, že je mu líp a už by se do toho toxického vztahu vrátit vlastně nikdy nechtěl,“ vidí to Michaela W.
Přemoci všechny ty pocity skličujícího osamocení. Pocity stesku, lítosti a životního selhání. A vykročit jiným, lepším směrem. Ostatně i psychologové varují před návraty do vztahu, ve kterém může jít o pouhou závislost.
Partner jako droga
„Závislost na partnerovi je velmi podobná drogové závislosti. Je jedno, jestli žijete v harmonickém nebo toxickém vztahu. Váš partner je pro vás Bůh, bez kterého nedokážete žít,“ vysvětluje terapeutka Becky Whetston v Psychology Today. „V jednu chvíli víte, že je váš partner špatný, ale pak ho spatříte a nedokážete si pomoci,“ dodává s tím, že tento problém mnoho lidí dožene do křesla psychologů a psychiatrů.
Je tu však ještě jedna varianta – když vás to i po rozchodu „táhne k sobě“. Váš vztah je naprosto zdravý. Máte spoustu společného. Zájmy, humor, názory… Ale v jedné domácnosti jste na sebe jako kočka a pes. Takové případy končí krásným přátelstvím s jasně nastavenými pravidly. To může fungovat na jedničku až do konce života.
