Pouliční prodejci ve Španělsku prodávají křupavé oplatky, které mohou lidé získat až po roztočení rulety. Tradice stará více než 130 let ale dle BBC může brzy vymizet.
Proslulé španělské křupavé oplatky barquillos si nekoupíte jen tak. Peníze, které prodejci zaplatíte, jsou totiž za zatočení rulety. Nejžádanější a nejvyšší možné číslo je 10. Číslo, které vytočíte, totiž znamená počet barquillos, se kterými odcházíte. Pokud ovšem značka dopadne na nulu, odcházíte s ničím a prodavač si peníze nechá.
Zatímco barquillos lze vysledovat až k počátku křesťanství ve Španělsku, kombinace s hazardem přišla mnohem později. Podle Benjamina Cavarcy, majitele Barquillero Museum v Kantábrii, španělští pouliční prodavači přinesli ruletu z Francie.
„Francouzští pouliční prodejci používali rulety k prodeji všech druhů pečiva a sladkostí. Když naši barquilleros začali cestovat do Francie, viděli, jak populární hra byla, a přivedli ji do Španělska. Ruleta se stala okamžitým hitem v ulicích Španělska na konci 19. století, zejména u mladých vojáků, kteří se snažili zapůsobit na ženy. Prodej barquillos se najednou stal společenskou událostí,“ řekl pro BBC Cavarca.
Jedním z barquilleros je i Guillermo Pelayo, který patří mezi jedny z posledních prodejců. Stejně jako jeho pradědeček, dědeček a otec i on prodává na pláži Salinas. A to téměř 50 let.
„Moje rodina prodala barquillos čtyřem asturským generacím,“ řekl Pelayo. Pelayo prodává se svojí 100 let starou plechovou nádobou s ruletou na vršku (španělsky bombo), kterou mu dal jeho otec než zemřel. Nádoba slouží jako chladné a suché místo pro skladování oplatek. Při plné váze ale může vážit až 40 kg. Pelayo jej nosí na zádech pomocí kožených řemínků.
Tajný recept na barquillo mu předal jeho pradědeček, který zahájil podnikání v roce 1890. Pelayo je jedním z mála, který své oplatky vyrábí ručně pomocí dlouhých železných tyčí.
Na konci 19. století byli tito prodejci všudypřítomní – v parcích, na náměstích i plážích po celém Španělsku. Dnes je Pelayo považován za jednoho ze dvou zbývajících prodejců hazardních oplatek ve Španělsku spolu s rodinou Cañas z Madridu.
Na barquillos ale stále narazíte v obchodech a pekárnách. „Oplatky, které si koupíte v obchodě, nejsou vyráběny ručně, ani nepoužívají tradiční recepturu. Nevypadají ani nechutnají stejně,“ říká ale Pelayo. Každé ráno se proto tento 59letý muž probudí ve 4:00, aby si mohl ručně připravit 300 až 400 barquillos. To mu trvá minimálně šest hodin. S nízkými prodejními cenami ale musí Pelayo pracovat hodiny, aby se uživil. Z pláže se vrací, až když všechny oplatky prodá.
„Miluji to, co dělám, ale nechtěl bych tento život pro své děti. Je to prostě příliš těžké. Nepochybuji, že tato tradice se mnou zemře. Budu ale pokračovat, dokud budu moci,“ dodává Pelayo. Pokud do důchodu odejde i rodina Cañasových, tradice by mohla skončit.
Navzdory výzvám, které přináší globální pandemie, Pelayo nadále vyrábí a prodává své milované barquillo. Neví ale, zdali zvládne další lockdown. Kvůli tomu prvnímu na začátku roku totiž nemohl své oplatky prodávat po tři měsíce.
