V pondělí dávám neprodleně výpověď. Boris se mnou chce mluvit, všechno mu vysvětlím. Jak to, že necítil moje trápení. Erikovi se se vším svěřím, nemohla bych žít se svou spřízněnou duší s takovou černou skvrnou na srdci. Už nějakou dobu žijeme odděleně, říká, že mě pořád miluje, ale nechce mě vidět, tolik jsem mu ublížila.

Hledám sílu, abych si dokázala odpustit. S pomocí terapeuta se snažím tuto zkušenost vnímat jako životní lekci, zkušenost. Vím, že jsem ztratila to, co je pro mě nejcennější. Chci to získat zpět. Chci vedle něj usínat každý den a navždy. Věřím, že se vrátí. Tentokrát ho nezklamu.