Brali jsme se po vysoké škole, o dítěti jsme ještě neuvažovali. Chtěli jsme si užívat jeden druhého, cestovat a užívat si. Všechno šlo podle plánu. Oba jsme měli skvělou práci, on v bankovnictví, já v reklamní agentuře. Mohli jsme si dopřát určitý životní styl a spoustu zážitků. Pak ale přišlo pokušení, kterému jsme nedokázali odolat. Chtěli jsme víc a draze jsme za to zaplatili.
Erik v práci stoupal, stal se uznávaným manažerem, až dostal nabídku z vídeňské centrály. Dvojnásobný plat a skvělé benefity. Samozřejmě jsme to spolu probrali a shodli se, že jsme ještě mladí, založení rodiny nám neunikne a taková nabídka se neodmítá. Nejprve to zkusil s každodenním dojížděním, ale po krátké době bylo jasné, že je to příliš vyčerpávající.
Přijal tedy nabídku služebního bytu. Vracel se v pátek večer nebo v sobotu ráno. Prvních pár měsíců jsme se nemohli dočkat, až se uvidíme, pak jsme si zvykli. Neměla jsem důvod mu nevěřit, denně jsme si telefonovali, ale i tak se do našeho vztahu pomalu vkrádalo odcizení.
Pak odešla moje šéfová na mateřskou dovolenou a já dostala nového šéfa. Takové typy obsazují do rolí drsňáků ve filmech. Takové, kde rozum říká ne, ale tělo říká opak. Když jsme spolu probírali program, zjistila jsem, že má nejen šarm, ale i v hlavě. Jeho přimhouřené oči mě skenovaly bez jediného gesta, které by naznačovalo, že mě vnímá jako atraktivní ženu.
