Koncentrace oxidu uhličitého (CO2) rostou nejrychleji za posledních 50 tisíc let, prozradila studie amerických a skotských vědců založená na analýze vzorků antarktického ledu. K emisím skleníkového plynu docházelo přirozenou cestou již v minulosti, jejich současný nárůst ale pohání spalování fosilních paliv, píše s odkazem na výzkum web Euronews.
Emise CO2 dnes spojujeme hlavně s lidskou činností, dochází k nim však i přirozenými procesy. Pokud chceme určit rychlost lidských emisí, musíme pochopit rychlost emisí přirozených. V tom může pomoci led na Antarktidě.
Led obsahuje atmosférické plyny „uvězněné“ ve vzduchových bublinách, nahromaděné za stovky tisíc let. Studií ledových vzorků lze „rekonstruovat“ klima dokonce i v hluboké minulosti a porovnat rychlost mezi přirozenými a antropogenními emisemi.
CO2 in the atmosphere is rising 10 times faster than at any point over 50,000 yearshttps://t.co/0Ax0MP1q9u
— Euronews Green (@euronewsgreen) May 15, 2024
Právě tak podle serveru Euronews učinili vědci z americké Oregon State University a skotské Univerzitě v St. Andrews. „Studie minulosti nás učí, jak je dnes svět jiný,“ uvedla hlavní autorka studie Kathleen Wendt.
Rychlost vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry je desetkrát vyšší než kdykoli v posledních 50 tisíci letech. „Rychlost nárůstu CO2 je dnes skutečně bezprecedentní,“ potvrdila Wendt a jako příčinu jednoznačně označila lidské spalování fosilních paliv.
Cesta do minulosti
Vědci se ve výzkumu publikovaném v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) vrátili do minulosti, aby popsali prudké nárůsty emisí CO2 během poslední doby ledové před asi 10 tisíci lety.
Wendt uvedla, že rozsahu těchto epizod nárůstu emisí nerozumíme, neboť nebyla provedena dostatečná měření. „Chtěli jsme se do těchto dob vrátit a provést měření podrobněji, abychom zjistili, co se tehdy stalo,“ řekla vědkyně.
K těmto skokům v emisích CO2 skutečně došlo, a to vedle takzvané Heinrichovy události – přírodního jevu, při kterém se od Laurentinského ledového příkrovu odlamovaly velké kusy ledu a přes Hudsonův průliv se dostaly až do severního Atlantiku.
Spoluautor studie Christo Buizert uvedl, že odlamující se led spustil řetězovou reakci, včetně změn v tropických monzunech a prouděním větru na jižní polokoulí. Ovlivnilo to klima po celém světě, uzavírají experti.
