Česká debata o výdajích na obranu už dávno není jen bezpečnostní téma. Stále víc jde i o rozpočet, priority státu a o to, co všechno lze ještě schovat pod kolonku obrana. Právě to je teď podstatou sporu mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem.
Letošní rozpočet ministerstva obrany počítá s částkou necelých 155 miliard korun, což odpovídá asi 1,73 procenta HDP. Kabinet ale tvrdí, že na alianční hranici dvou procent se Česko dostane i díky dalším výdajům mimo samotný resort, hlavně přes projekty jiných ministerstev. Ve státním rozpočtu se celkové obranné výdaje pohybují okolo 185 miliard korun, tedy zhruba 2,06 procenta HDP podle lednové makroekonomické prognózy.
Právě tady se láme spor o výklad. Prezident Pavel i část kritiků upozorňují, že NATO nemusí uznat všechno, co si česká vláda do obranných výdajů započítá. Jde hlavně o peníze na dopravní stavby a další projekty, které mají s bezpečností souviset nepřímo. Vláda naopak tvrdí, že širší zapojení infrastruktury nebo odolnosti státu odpovídá novému směru, kterým se Aliance vydala.
Z ekonomického pohledu je ještě důležitější jiná věc. Na summitu v Haagu se členské státy NATO dohodly, že do roku 2035 zvednou výdaje až na pět procent HDP, z toho 3,5 procenta mají tvořit přímé vojenské náklady a 1,5 procenta širší obranné a bezpečnostní investice. Pro Česko by to znamenalo skok, který by se bez výrazného růstu příjmů, škrtů jinde nebo nového zadlužení prosazoval jen těžko. U samotných vojenských výdajů by šlo proti dnešku o zhruba dvojnásobek.
Už letošní rozpočet ukazuje, že prostor není velký. Ministerstvo obrany samo přiznává, že rok 2026 je přechodný a že některé nové projekty se neruší, ale odsouvají. Větší důraz má přijít až v letech 2027 až 2029. Jinými slovy, stát se zatím snaží udržet rozjeté akce, ale bez dalšího navýšení peněz nemá moc prostor otevírat nové velké závazky.
Rozhodující proto nebude jen to, kolik Česko na obranu formálně vykáže letos. Podstatnější bude, jestli vláda dokáže popsat věrohodný plán, jak se k vyšším cílům dostat v dalších letech. Právě to po spojencích chce i nová dohoda NATO, která počítá s každoročními národními plány a postupnou cestou k cíli do roku 2035. Bez takového plánu zůstane česká debata hlavně přetlačovanou o čísla, která sice vypadají dobře v tabulce, ale hůř se obhajuje v praxi.
