Objevila se na více než 500 titulkách nejprestižnějších magazínů světa, předváděla pro Chanel, Dior či Calvina Kleina. Vedle toho vystudovala dvě vysoké školy, věnuje se humanitním aktivitám. Půvabná Christy Turlington Burns není jen klasickou topmodelkou. Díky „záři reflektorů“ pochopila, co je opravdu podstatné a našla životní štěstí.
Netoužila jsem být slavnou a úspěšnou – to si pro mě připravil život a já jsem to jen s pokorou přijala
Krásná Christy vyrůstala jako jedináček v Kalifornii. Její rodiče zasvětili život létání, protože otec byl pilot a matka letuška, takže mnoho času během dospívání trávila bez nich. Neměla sourozence, volný čas si vyplňovala koníčky.
Milovala koně a velmi intenzivně se věnovala ježdění. „To byla vlastně i moje vstupenka do světa modelingu,“ prozradila pro The Times. V 13-ti letech ji během jízdy na koni vyfotil fotograf Dennie Cody. Tato fotka její rozběhla kariéru. Naplno se však modelingu začala věnovat až v 18ti letech. Do té doby to byla spíše jen zábavka a přivýdělky.
Vystudovala dvě školy, v devadesátých letech se objevila ve více dokumentech, hudebních videích a také byla jednou z Moderních múz. Objevila se na titulkách prestižních magazínů, spolupracovala se značkami jako Chanel, Dior či Calvin Klein. A přestože se i ona zejména v začátcích kariéry, snažila být dokonalou, pochopila, že to není cesta.
Christy pochopila že pokud chce být sama v životě šťastná, musí dělat šťastné lidi kolem sebe. A vrhla se do toho s velkým odhodláním. Právě její jméno je to, co jí pomáhá prorazit i v humanitárních aktivitách. „K tomu mi opravdu pomohla krása, ale já sama jsem důkazem, že žena nemusí mít desítky plastik, umělé řasy či napojené vlasy, aby zářila. Opravdová krása jde zevnitř navenek. To, jak se chováte k okolí, se odrazí i na vás. “
V roce 2005 se stala zastánkyní práva matek, je ambasadorkou instituce Product Red, kde pomáhá lidem nakaženým virem HIV dokonce pózovala nahá pro organizaci PETA s mottem: „Raději budu nahá, než nosit kožešinu“ . Chopila se i úlohy režisérky, kdy dala dohromady dokument No Woman, No Cry – na téma zdraví matek.
Sama založila neziskovou organizaci s názvem Every mother counts, která poskytuje jistoty a bezpečí matkám ve vybraných zemích. Starat se o druhé je to, co ji naplňuje a baví. Sama ví, jak důležité je pro ženu mít skutečné štěstí i doma. Ona ho našla po poku režiséra Edwarda Burnse. Přestože se v roce 2002 rozešli, o pár měsíců našli k sobě opět cestu a vzali se. Jsou rodiči dcery Grace a syna Finna.
