Některé ještěrky anolis mají nově objevenou superschopnost: mohou dýchat pod vodou díky tomu, že na čenichu zachytí vzduch v bublině.
„Každý, kdo se s těmito ještěrkami setkal, vám potvrdí, že se potápějí pod vodu, když se cítí ohroženy,“ uvedl evoluční biolog Chris Boccia z Queen’s University v kanadském Kingstonu. Jak se však ještěrky udrží pod vodou tak dlouho, bylo až dosud záhadou.
Bocciu inspirovala historka, kterou mu vyprávěl jeden z jeho profesorů, když studoval na Torontské univerzitě. V roce 2009 studoval evoluční biolog Luke Mahler na Haiti ohrožený druh ještěrky anolis.
Poté, co jednoho ještěra vypustil zpět do čistého mělkého potoka, si Mahler všiml něčeho zvláštního. Když se ještěrka začala potápět, vydechovala na čenichu vzduchovou bublinu a zdálo se, že opakovaně nasává a vydechuje vzduch z bubliny.
Některé ještěrky vydrželi až 18 minut pod vodou
Bocciův tým nasbíral 120 ještěrek v blízkosti potoků a 180 mimo potoky. Mezi nimi byla řada příbuzných druhů. Bocciova skupina přinesla ještěrky do tábora, kde postavila nádoby s říční vodou. Poté každou ještěrku ponořili pod vodu. Drželi je volně, aby se mohly vynořit, kdykoliv by chtěly.
Všechny ještěrky měly pod vodou kolem čenichu bublinu vzduchu. Zdálo se, že tuto bublinu vdechují a vydechují. Některé ještěrky žijící na souši se několikrát nadechly bubliny, ale nedýchaly příliš často. Jejich říční příbuzní se nadechovali častěji a zůstávali pod vodou déle. „Jedna ještěrka byla pod vodou 18 minut,“ řekl Boccia. „Začínali jsme se o ni bát,“ dodal.
Při tvorbě bublinek může hrát roli kůže, která odpuzuje vodu. Když se ještěrka ponoří do vody, může se na její kůži zachytit tenká vrstva vzduchu. Když ještěrka vydechuje, vzduch vychází nozdrami a rozšiřuje zachycenou vrstvu vzduchu. Tímto způsobem může svými plícemi kontrolovat velikost bubliny.
Ještěrky dokonce dokáží v bublině regulovat hladinu CO2
Pokud by ještěrka vzduch v těchto bublinách opětovně vdechovala, pak by hladina kyslíku v bublinách měla časem klesat. Vložení malého kyslíkového senzoru do bublin kolem čenichů ponořených ještěrů potvrdilo, že hladina kyslíku pomalu klesá, jak ještěrky dýchají.
Boccia předpokládá, že aby ještěrky zůstaly dlouho ponořené, zpomalují svůj metabolismus, čímž se sníží potřeba kyslíku. A když hladina kyslíku v bublině klesá a hladina CO2 stoupá, bublina může obnovit rovnováhu tím, že vypustí CO2 do vody a přijme rozpuštěný kyslík.
