Lidi, kteří trpí aphantásií, tedy neschopností vizualizovat si v hlavě obrazy, je dle nového výzkumu těžší vyděsit strašidelnými historkami. Studie, o které informoval server ScienceDaily, ukazuje, že představivost může být s emocemi spojena více, než se myslelo.
Nový výzkum ukazuje, že tím správným parťákem na stanování či bobříka odvahy je člověk trpící aphantásií. Tito lidé si totiž dle nové studie UNSW Sydney nedokáží na základě historek vytvořit v hlavě obraz a vyprávěný příběh je tak nevystraší.
Studie zjišťovala, jak lidé s aphantásií, jež postihuje 2-5 % populace, reagují na děsivé příběhy popisující pád z útesu, let v letadle, které bude havarovat, či pronásledování žralokem. Vědci měřili strach účastníků za pomoci metody běžně používané v psychologickém výzkumu k měření tělesného projevu emocí. Monitorovali úroveň vodivosti kůže, tedy toho, jak moc se člověk potil.
Studie se zúčastnilo 22 lidí s aphantásií a 24 s představivostí. Vědci účastníkům připojili k pokožce několik elektrod. Ve chvíli, kdy člověk cítí silné emoce, jako je strach, tak se kůže stává lepším vodičem.
Lidi, kteří trpí aphantasií, je dle nového výzkumu těžší vyděsit děsivými historkami. Zdroj: Pixabay
Ukázalo se, že ve chvíli, kdy si lidé dokázali představit popisovanou scénu, úroveň vodivosti pokožky začala rychle růst. U lidí, kteří toho nebyli schopni, byla úroveň vodivosti po celou dobu téměř stejná. „Našli jsme dosud nejsilnější důkazy o tom, že mentální představivost hraje klíčovou roli ve spojování myšlenek a emocí,“ říká hlavní autor článku profesor Joel Pearson.
mnoho lidí, které afantázie postihuje, nebaví číst beletrii.
Jako kontrola vědcům poté posloužil obrazový pokus. Ve chvíli kdy oběma skupinám ukazovali fotografie místo textu, u obou skupin to vyvolávalo stejné reakce.
„Tyto dvě sady výsledků naznačují, že aphantásie obecně nesouvisí se sníženými emocemi,“ dodává profesor Pearson.
Není proto divu, že mnoho lidí, které afantázie postihuje, nebaví číst beletrii. Míra a variabilita tohoto postihu se u lidí ovšem liší. Tato zjištění, tak v budoucnu mohou například posloužit k potvrzení a diagnostice aphantásie, o které je toho zatím známo velmi málo.
