S přibývajícím věkem se u mnoha mužů mění seznam věcí, kterým věnují energii. Účes, sladěné oblečení, společenská očekávání nebo snaha působit neustále zaměstnaně najednou nemají takovou váhu jako dřív. Nejde nutně o rezignaci, spíš o větší klid a menší potřebu hrát roli, kterou od nich očekává okolí.
Podle sociální pracovnice Kym Tolson bývá identita mužů dlouho spojená s výkonem, zajištěním rodiny a představou úspěchu. Po padesátce ale podle ní často přichází úleva. „Po desetiletí je jejich identita často svázaná s výkonem, zajišťováním a snahou zapadnout do určité představy úspěchu. Když dosáhnou padesátky, přichází hluboká úleva z uvědomění, že už nemusí nic předvádět,“ vysvětlila.
Někteří muži proto přestanou řešit oblečení nebo vzhled do detailu. Třiapadesátiletý Nathan Rice pro HuffPost popsal, že po padesátce přestal předstírat zájem o to, jestli mu boty ladí s oblečením. Dříve by pohodlné nazouvací boty odsoudil, dnes jich má několik párů a mluví o „režimu plného pohodlí“.
Změna se ale netýká jen šatníku. Sedmapadesátiletý finanční poradce Elias Friedman už necítí potřebu vypadat v práci vytíženě, když má hotovo. Přestal také přehnaně řešit dezerty nebo akce, na kterých by jen sbíral povrchní kontakty. „Raději mám jeden skutečný rozhovor než deset zapomenutelných,“ řekl.
Odborníci tento posun popisují jako odkládání společenské masky. Muži podle nich v určitém věku častěji zjistí, že mnoho drobných sociálních rituálů výsledek stejně nezmění. Nepotřebují tolik dokazovat, že drží krok s trendy, že mají na všechno názor nebo že se dokážou přizpůsobit každé situaci.
U některých se to projeví i tím, že přestanou vysvětlovat svá rozhodnutí každému, kdo s nimi nesouhlasí. Keith Holloway popsal, že dříve neustále obhajoval své kroky, dokud druhé nepřesvědčil. Dnes už to nedělá. Pokud se někdo chce zeptat, může. Pokud nesouhlasí, není to podle něj jeho problém.
Rodina si podobných změn často všimne dřív než samotný muž. Může jít o delší interval mezi návštěvami holiče, pohodlnější oblečení, menší ochotu chodit na společenské akce nebo prosté odmítnutí věcí, které dřív dělal jen ze slušnosti. Výsledkem nemusí být uzavřenost, ale větší jistota v tom, co člověk opravdu chce a co už je jen ztráta času.
