Kulatý stůl Svazu podnikatelů ve stavebnictví a ČTK Protex, v němž vystoupili zástupci škol a firem, představil stavebnictví a studium jeho řemesel jako atraktivní a perspektivní obor. Poukázal na rozpor, daný poptávkou po stavebních pracích a neuspokojivou nabídkou kvalifikovaných pracovních sil.
Živě vysílaná diskuse ze studia ČTK v Praze byla rozdělena do dvou bloků, školského a podnikového. Cílovou skupinou byla široká veřejnost. V pořadu zazněly příklady z dobré i špatné praxe, aktéři rozebírali situaci v odvětví jak s pohledu svých škol a podniků, tak s ohledem na celkový stav branže. Shodli se v tom, že stavebnictví je jedinečný obor s celou řadou příležitostí do budoucna, nicméně jeho možnosti narážejí především na nedostatek pracovníků, který se kvůli nastavení vzdělávacího systému a nutnosti podpor ze strany firem v průběhu studia nedaří uspokojivě naplnit. Mottem a výzvou by tak mohlo být konstatování jednoho z aktérů, že „absolventi (středních škol a učilišť) jsou rozebrání v okamžiku podpisu přihlášky se školou, ale…”
Blok I: stavebnictví očima zástupců škol
Stavební sektor má za sebou v souvislosti s pandemií nového typu koronaviru, nedostatkem a zvyšováním cen stavebních materiálů a růstem cen energií zhruba jednoprocentní nárůst v porovnání s rokem 2020. Zaměstnává 400 tisíc pracovníků, a byť jde o všudypřítomný a neustále žádaný obor, trpí nedostatkem kvalifikovaných posil. “Ročně potřebuje 15 až 20 tisíc nových zaměstnanců, což se nedaří. Jde o dlouhodobou situaci, která má několik příčin. Hlavní problém spočívá v tom, že tento deficit pracovní síly nikdo neřeší,” zdůraznil technický ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Pavel Ševčík.
Některé recepty přináší nová Strategie SPS, na které spolupracovala expertní skupina 
Svazu, ředitelé škol a učilišť, majitelé stavebních firem a personální ředitelé. “Ve Strategii, jež přichází s návodem, jak zlepšit současný nedobrý stav, začínáme od mateřských a základních škol, pokračujeme přes přijímací zkoušky, spolupráci firem a škol, mistrovské zkoušky a tak dále. Usilujeme o znovuzavedení dílen a voláme po intenzivnější spolupráci škol a podniků,” uvedl Ševčík. Strategie je dispozici ZDE.
Na aktuálních potížích stavebnictví se podepsal rozpad větších hospodářských jednotek v minulosti. “Máme za partnera jedinou domácí velkou firmu,” připomněl Drahoslav 
Matonoha, ředitel Akademie řemesel – Střední školy technické v Praze. “Musíme hledat partnery mezi malými a středními podniky. Je to obtížný proces, protože se setkáváme se stále novými vlastníky a novými strukturami,” dodal. Školy to řeší individuálně.
Druhou přitěžující okolností je skutečnost, je ačkoli se staví většinou v exteriérech, což je pro mnohé zájemce atraktivnější než práce uvnitř v budovách, stále platí, že každá stavba je vlastně unikát. “Neexistují stejné stavební podmínky, stejná stavební řešení. Nedá se to naučit v teorii,” podtrhl Matonoha. Není to navíc o jedinci, ale vždy o týmu. “Stavebních řemesel je 13, a my potřebujeme, aby spolu komunikovala všechna z nich,” připomněl Matonoha.
Pavel Jíška konstatoval, že se v jeho středisku praktického vyučování SOŠ a SOU v Písku zvedl počet stavebních oborů, stejně jako studentů. “To je potěšitelné, ale jisté omezení představuje nouze o kvalitní učitele odborného výcviku. Učitelé jsou obecně svízel, mnozí tuto profesi nechtějí dělat, protože si jinde vydělají několikanásobek,” řekl.
Pomoci by mohly rámcové vzdělávací programy, bohužel ten nejnovější nereflektuje například kritérium energetické náročnosti budov, které je nezbytností pro stavební povolení. “Zato máme 400 vzdělávacích cílů, což představuje 1,5 cíle na den v kalendářním roce. To je samozřejmě nesmysl,” upozornil Jíška.
Tyto poměry jsou zejména tristní z pohledu toho, že “stavebnictví je všechno to, v čem bydlíme, po čem jezdíme, v čem se stravujeme”, zmínil Jiří Košťál, ředitel střední školy stavebních řemesel v Brně-Bosonohy. Recept vidí v osvětě, větší spolupráci zainteresovaných subjektů, investicích do moderních technologií – a obecně větší 
společenské podpoře tomuto odvětví. “Musíme žáky více lákat na to, že oni budou jednou stavbyvedoucími žádaných projektů, že je budou řídit. Naši absolventi jsou prakticky rozebráni v okamžiku podpisu smlouvy se školou,” popsal Košťál hlad ze strany trhu. “Ze všeho nejdůležitější je spolupráce s firmami, protože žáci musí na stavbu, do terénu. Praxe je praxe, a pokud tyto firmy nebudeme mít a slyšet na jejich hlas, co potřebují, je to cesta do pekel.”
Zároveň je stavebnictví o kreativní práci, protože třeba rekonstrukce historických budov se nedá dělat podle pokynů. “Musí tam být důraz na detail, na dodržování projektu. Jde o kvalifikovanou řemeslnou činnost, ne o dělnickou profesi, jak s ní pracují statistiky,” doplnil Drahoslav Matonoha.
 |
 |
 |
 |
Blok 2: stavebnictví očima zaměstnavatelů
Ačkoli platí, že stavební společnosti v tuzemsku turbulence posledních let zatím ustály, může se jim stát osudným zmíněný nedostatek lidí. “Křivka nově příchozích pracovníků už nejde dolů a kopíruje populační křivku, ale my bychom ji potřebovali zvednout dvakrát až třikrát, abychom zaplnili mezeru, která trvá více než 10 let,” sdělil Pavel Ševčík ze SPS. Přísun nových čerstvých posil je podle něj nutný rovněž k tomu, aby obor udržel krok s používáním nových materiálů a technologií.
Přispět ke zlepšení mohou rodiče, kteří by mohli děti přesvědčovat, že je stavebnictví opravdu zajímavý segment. “Ovšem za předpokladu, že o tom budou sami přesvědčeni,” naznačil Ladislav Profota, personální ředitel Metrostavu Praha v narážce na podceňované vnímání stavebnictví v české společnosti. “Vždyť navzdory všem výkyvům a nejistotám patří stavebnictví mezi obory, které vytrvaly. Stavařina činnost nepřerušila, což jen dokládá její odolnost,” dodal.
Petr Podaný, personální a správní ředitel ředitel PKS hodlingu ze Žďáru nad Sázavou, a Kateřina Krejčí, ředitelka Slezských staveb Opava, přidali příklady, jak jejich společnosti spolupracují se školami. Používají k tomu některé speciální programy, jako je pro ilustraci “Ponky do škol”. Prvně jmenovaný nadto přímo ve studiu představil stavebnici Teifoc, na niž si mohou žáci sami vyzkoušet udržitelné stavění podle zajímavých předloh. Lákadlem mohou být také specializované akce, mezi něž patří dvoudenní Veletrh povolání v Opavě.
Koordinace těchto postupů má pro Metrostav efekt v podobě nástupu zhruba 20 absolventů ročně z deseti spolupracujících škol. “Draft se koná od prvního ročníku, v tomto kole si vytipujeme vhodné adepty pro náš studijní program. V něm přispíváme kolem 50 žákům na studium a s ním spojené náklady,” vylíčil Ladislav Profota.
Plošné vnímání technických oborů má navzdory potřebám trhu práce v České republice sestupnou tendenci. “V roce 2001 šlo na technické obory všech vysokých škol 25 procent všech studentů, v roce 2021 už jen 10,8 procenta. Technické obory studovalo před 21 lety 51 tisíc osob, loni 33 tisíce. Zájem o technické obory klesá obecně, přestože jejich atraktivitu zvyšuje kreativita a tvůrčí práce,” porovnal Pavel Ševčík ze Svazu.
Tento fakt je o to smutnější v kontextu toho, že Česko je v Evropě nejprůmyslovější zemí. “Čtyřicet procent našeho HDP představuje průmysl, a podpora státu tomu stále neodpovídá. Je pravdou, že některé technické obory se postupně začínají zaplňovat, jenže rezervy jsou pořád značné a vzdělávací systém za poptávkou zaostává,” dodal Ševčík. “U stavebních fakult spadl během posledních deseti let počet absolventů, ať už bakalářského nebo magisterského studia, z 1600 na 800,” zmínil Ladislav Profota, který současně poukázal na některé motivující příklady, jak se postupuje v zahraničí.
Školy a zaměstnavatelé zůstávají přesto optimisty. „Stavařina je frajeřina, každý stavař je frajer, a bez stavařů to prostě nejde,” shrnula za všechny Kateřina Krejčí z Opavy.
