Miroslav Donutil oslavil letos v únoru 74. narozeniny, ale o hereckém důchodu nechce ani slyšet. Stále natáčí, hraje divadlo a potvrzuje, že herectví je práce, kterou člověk nedělá kvůli výplatní pásce, ale protože nemůže jinak.
V rozhovorech otevřeně říká, že důchod sice bere, ale nijak si na něj nestěžuje. Naopak – podle svých slov má to, na co si odvedl. O vyšší částce by si uměl nechat zdát, ale jak dodává: „Máme na to? No nemáme.“
Dokud slouží tělo a lidé mají zájem
Donutil patří ke generaci herců, kteří mají k řemeslu celoživotní vztah. „Herec hraje, dokud má dost sil,“ říká s tím, že dokud bude publikum stát o jeho přítomnost na jevišti nebo před kamerou, bude se snažit zůstat aktivní.
V jeho pohledu na herecké stáří není prostor pro sebelítost ani stěžování si na systém. Neodmítá realitu, ale zároveň se z ní nesnaží vymluvit. Práci bere jako přirozenou součást života – bez ohledu na datum narození.
Bez hořkosti a bez nároku
V době, kdy veřejný prostor plní spíš stížnosti na výši penzí, zní Donutilova slova jinak než z úst mnoha kolegů. „Stát důchod nastavil podle toho, co jsem odpracoval. Takže ho mám asi takový, jaký si zasloužím,“ konstatuje bez rozhořčení.
Nečeká pochopení, nehraje na emoce. Jen připomíná, že není problém chtít víc, ale je fér se ptát, jestli na to společnost opravdu má. A pokud ne, je třeba – jak sám říká – uvažovat reálně.
Starý známý hlas, co nezmizel
Donutil se nikdy úplně nestáhl do soukromí a „nezmizel po sedmdesátce“. Pravidelně se objevuje v nových projektech, nedávno znovu spolupracoval s Bolkem Polívkou nebo se synem Martinem.
Jeho hlas i tvář tak zůstávají veřejnosti známé nejen z kultovních filmů, ale i z aktuálních rolí. A právě to je asi ta největší odpověď na otázku, kdy má herec skončit. Až přestane být potřeba. A to zatím rozhodně nehrozí.
