Sto dní uplyne ve čtvrtek od okamžiku, kdy se Friedrich Merz ujal funkce německého kancléře. Nastupoval se slibem, že vrátí Německo mezi evropské lídry a obnoví hospodářský růst. Zatímco na mezinárodní scéně podle německých médií dosáhl jistých úspěchů, doma je bilance jeho vlády rozporuplná. Kabinetem, který tvoří konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD), otřáslo několik sporů, mimo jiné kvůli migraci či volbě nových ústavních soudců. Podle průzkumů je s prací kancléře a jeho vlády po sto dnech spokojena jen zhruba třetina Němců.
Merzova CDU/CSU vyhrála únorové předčasné parlamentní volby a na vládní spolupráci se záhy dohodla s třetími sociálními demokraty. Merz od počátku sliboval, že se bude jednat o „pracovní koalici“, která se bude vyhýbat sporům a hádkám na veřejnosti a bude pracovat na zlepšení života všech Němců. Kvůli otevřeným sporům Merz kritizoval předchozí vládu kancléře Olafa Scholze, kterou tvořili sociální demokraté, zelení a svobodní demokraté (FDP).
After busy first 100 days, Germany's Friedrich Merz faces discord at home https://t.co/mbrTJHDHWm
— Economic Times (@EconomicTimes) August 11, 2025
Sto dní po nástupu do funkce kancléře je ale podle průzkumu pro veřejnoprávní stanici ARD s Merzovou prací spokojena méně než třetina Němců. Kladně se k jeho krokům vyjádřilo 29 procent dotázaných, záporně 67 procent. Podobně vyšel také průzkum agentury Insa, v němž je s prací kancléře spokojeno 30 procent respondentů.
Klesá také podpora obou uskupení jeho černo-červené koalice. CDU/CSU by nyní dalo podle průzkumu agentury Forsa hlas 24 procent voličů, SPD 13 procent. V únorových volbách konzervativci dostali 28,5 procenta a sociální demokraté 16,4 procenta hlasů. Volby by nyní podle Forsy s 26 procenty hlasů vyhrála opoziční Alternativa pro Německo (AfD), kterou v květnu německá civilní kontrarozvědka označila za prokazatelně pravicově extremistickou stranu.
Už na začátku své vlády se Merz potýkal s problémy, když se mu nepodařilo stát se kancléřem hned v prvním kole hlasování. Pošramocený obraz se pak pokusil vylepšit diplomatickou ofenzivou, kterou zahájil první den ve funkci cestou do Francie a Polska. Postupně se pak sešel s představiteli téměř všech sousedních zemí, včetně českého premiéra Petra Fialy, kterého přijal v červenci v Berlíně.
Součástí Merzovy čilé diplomatické aktivity byla mimo jiné snaha o ukončení války na Ukrajině a v Pásmu Gazy či snaha zabránit uvalení vysokých cel na dovoz zboží z Evropské unie do Spojených států. Tyto kroky vysloužily Merzovi přezdívku Aussenkanzler, tedy kancléř pro zahraničí. Německá média mu přitom přiznávají na mezinárodním poli řadu úspěchů, jedním z nich je navázání výrazně lepšího vztahu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, než měl jeho předchůdce ve funkci Scholz.
Hodnocení Merzova výkonu na domácí scéně je ale méně přívětivé. Už před květnovým vznikem vlády se konzervativci se sociální demokraty dohodli na vzniku fondu na investice do infrastruktury a reformě ústavy, která umožňuje vyšší zadlužení kvůli investicím do obrany. Merz oba kroky učinil v rozporu s předvolebními sliby, a přivolal tak na sebe hněv některých voličů i spolustraníků. Smíšené reakce vyvolává nová migrační politika. Merzova vláda zpřísnila režim na hranicích tak, aby mohli být odmítáni i ti migranti, kteří usilují o azyl. Soud označil tuto praxi v jednom z případů na protiprávní, Merz na ní ale trvá.
Nastartovat se zatím Merzově vládě nepodařilo německé hospodářství, které v minulých dvou letech zaznamenalo pokles. Letos sice v prvním čtvrtletí vykázalo růst o 0,3 procenta, ve druhém čtvrtletí ale opět kleslo o 0,1 procenta. Stín na exportně orientovanou německou ekonomiku vrhá především obchodní a celní politika amerického prezidenta Trumpa.
Merz musel za prvních sto dní své vlády hasit dvě velké koaliční krize. Nejprve vládou otřásl spor o daň z elektřiny. Nakonec se dohodla, že nesníží její výši z rozpočtových důvodů všem, jak slibovala v koaliční smlouvě, ale jen určitým průmyslovým a zemědělským podnikům.
Druhou velkou krizi vyvolala neúspěšná snaha zvolit tři nové soudce Spolkového ústavního soudu. Hlasování musely vládní strany na poslední chvíli odložit, protože hrozilo, že členové CDU/CSU nepodpoří kandidátku sociálních demokratů Frauke Brosiusovou-Gersdorfovou. Důvodem byl především její postoj k potratům, německá média ale upozornila, že roli sehrála i kampaň proti ní v krajně pravicových médiích. Brosiusová-Gersdorfová nakonec svou kandidaturu minulý týden sama vzdala. Neúspěšná volba ovšem zanechala na vládní koalici hluboké šrámy. Dokonce i jinak zdrženlivý prezident Frank-Walter Steinmeier uvedl, že se koalice postupem při volbě „sama poškodila“.
Před německou vládou stojí i v příštích měsících řada velkých úkolů, které budou pro koalici znamenat zatěžkávací zkoušku. Rozpory vyvolává mimo jiné postoj k válce v Pásmu Gazy a výzvou by mohl být i další vývoj na Ukrajině. Na podzim pak čeká poslance schvalování hned dvou rozpočtů: na letošní a příští rok. Pokud se nepodaří nastartovat německé hospodářství, bude muset vláda přistoupit i k úsporám a vyloučené nejsou ani zásahy do sociálního systému. Tlak na Merze a jeho vládu už roste i kvůli volbám v příštím roce. Hlasovat se bude hned v pěti spolkových zemích a například v Sasku-Anhaltsku by mohla vyhrát krajně pravicová AfD.
Dobré fungování Merzovy vlády řada lidí spojuje s demokratickou budoucností Německa. Kdyby se jí nedařilo, mohla by AfD příští volby do Spolkového sněmu vyhrát. Podle průzkumu pro stanice ntv a RTL si přitom více než dvě pětiny Němců myslí, že současná vláda nevydrží celé funkční období a i příští parlamentní volby budou předčasné. Jen 23 procent dotázaných v průzkumu agentury Ipsos po sto dnech vlády uvedlo, že Merz nastavil fungování země tak dobře, že jsou ohledně její budoucnosti optimističtí.
