Horké koupele, sauny, parní lázně, horké prameny – lázeňská kultura má ve světě různé podoby. Používání tepla k relaxaci a uvolňování toxinů je praxe stará desítky tisíc let. Sahá až do neolitu, kdy kočovné kmeny našly úlevu v horkých pramenech, které se nacházejí po celém světě.
Historie
Jedny z nejznámějších veřejných lázní na světě byly postaveny v údolí Indu kolem roku 2500 př.n.l. ve ztraceném městě Mohendžodáro. Tento velký bazén z pálených cihel zvaný „Velká lázeň“ vykopali počátkem 20. století archeologové v dnešním Pákistánu. Mnohem později, kolem roku 300 př.n.l., si Římané osvojili veřejné koupele a lázně se staly důležitou součástí společnosti. Navštěvovali je bohatí i chudí. Davy lidí se koupaly nahé společně, protože lázně byly primárním místem pro společenská setkání.
Tradice veřejných lázní se od té doby rozšířila po celém světě a přizpůsobila se kulturám a společenským normám s odlišnými zvyky a etiketou pro každou destinaci.
Turecký hammam
Turecké lázně, nazývané hammamy, byly pravděpodobně odvozeny od římských a byzantských lázní. Očista těla šla ruku v ruce s očistou duše. Popularizovány byly kolem roku 600 n.l. Rituály koupelí byly součástí svateb, porodů a jiných zásadních životních událostí.
Hammam je dodnes místem setkávání, určeným pro socializaci a relaxaci. Obvykle se skládá ze tří hlavních oblastí: horké parní lázně, kde ošetřovatelé provádějí masáže a peeling, teplé místnosti na koupání a chladné místnosti pro odpočinek. V lázních jsou ženy a muži odděleně a nahota je volitelná.
Historický hammam, který stojí za návštěvu, je istanbulský Cagaloglu Hamami, honosná mramorová lázeň, která byla postavena v roce 1741.
Ruská baňa
V průběhu dějin si baňu užívaly všechny společenské třídy. Pro vesničany, kteří dělali manuální práci, byly veřejné lázně často jediným místem, kde se mohli umýt. Bohatí Rusové si dopřávali soukromé bani. Dnes je většina lázní rozdělena podle pohlaví a nahota je dobrovolná. Obvykle zde najdeme horkou parní místnost s dřevěnými lavicemi v různých výškách a studený bazén. V zimě je běžné vyměnit bazén za díru vysekanou v ledu na zamrzlém jezeře.
Jednou z nejznámějších je Sanduny Baňa v Moskvě. Byla postavena v roce 1806. Dnes je to velký komplex s bazény, fitness centrem, salonem krásy a restaurací.
Japonský onsen
Japonský onsen jsou přírodní horké prameny zrozené z hojné sopečné činnosti v zemi. Účelem koupelí je léčení, duchovno a omlazení. Pochází z doby, kdy se do Japonska rozšířil buddhismus. Některé důkazy naznačují, že se buddhističtí mniši podíleli na založení mnoha lázní po celé zemi.
Jedním z takových míst je Dogo Onsen, který se nachází na ostrově Shikoku. Předpokládá se, že byl využíván nejméně 3000 let. Při návštěvě japonského onsenu je třeba mít na paměti určitý kulturní protokol (například je nutná nahota).
Korejský jimjilbang
Korejské tradiční lázně jsou vždy rozdělené podle pohlaví a je nutné být nahý. Jimjilbangy jsou rodinnou záležitostí, kde se k zábavě připojují všichni od dětí po seniory.
Počátky této tradice by mohly souviset s přírodními horkými prameny v zemi, z nichž některé se používají již více než tisíc let. Dnes je mnoho takových lázní otevřeno 24 hodin denně a nabízejí možnost ubytování na noc, ideální pro unavené cestovatele. Jedním z nejslavnějších jimjilbangů v Soulu jsou obrovské lázně Dragon Hill Spa. Mají sedm podlaží s mořskou vodní lázní, solnou místností, saunami, lázněmi, bazénem, fitness centrem, zahradami, občerstvením, nehtovým salonem, a dokonce i golfovým hřištěm a kinem.
Finská sauna
Sauny jsou ve Finsku všudypřítomné. Nachází se tu přibližně jedna sauna na každé dva až tři obyvatele. Téměř všichni Finové saunují alespoň jednou týdně. Dokonce samo slovo „sauna“ je finské a znamená horkou parní lázeň. Pára se vytváří litím vody na ohřáté kameny. Tradiční finská sauna, jejíž historie sahá přinejmenším do 12. století, je vyhřívaná kamny na dřevo bez komína. Pobyt v horku se střídá s ochlazením ve sněhu nebo v díře v ledu na hladině zamrzlého jezera. Tyto přechody stimulují krevní oběh.
Nejstarší veřejnou saunou, která se ve Finsku stále používá, je Rajaportin z roku 1906 ve městě Tampere.
