Lidí je na Zemi už tolik, že podobnost mezi určitými genetickými variacemi není tak překvapivá. Pak dochází k tomu, že některé osoby vypadají identicky, vyplývá z nové studie. Její výsledky tedy naznačují, že člověk na genetické úrovni není unikátní. Napsal o tom server CNN.
Michael Malone a Charlie Chasen jsou obyčejnými přáteli z Atlanty. Vypadají jako jednovaječná dvojčata, přesto nejsou příbuznými. Předci Malona pocházeli z Baham a Dominikánské republiky. Chasen je potomkem přistěhovalců ze Skotska a Litvy, píše web CNN.
Jejich podobnost se netýká pouze hnědých vlasů, vousů a dioptrických brýlí. Muži se podobají také tvarem nosů, lícních kostí a rtů. Dvojice vypadá natolik od sebe navzájem natolik k nerozeznání, že Chasen přiznal, že si lidé jeden druhého nejednou spletli.
You have a doppelganger and probably share DNA with them, a new study suggests. https://t.co/XEky9IGfv5 pic.twitter.com/RUhebot9t3
— CNN (@CNN) August 26, 2022
Dlouho nebylo jasné, jak je tato „zázračná“ podoba možná. Jistou nápovědu ovšem nabízí nový výzkum, jehož publikoval časopis Cell Reports. Ten čerpal inspiraci z umění, konkrétně fotografií podobných lidí projektu „I’m not a look-alike!“ kanadského fotografa Françoise Brunella.
Vědci vybrali dvojice z fotografií, které podstoupily test DNA a vyplnily dotazník týkající se svých životů. Všechny účastníky přitom posuzovala trojice softwarů pro rozeznávání tváří.
Všichni jsme propojení
Polovina párů z celkového počtu 32 dosáhla stejného skóre jako identická dvojčata, která posuzoval stejný program. Dalších 16 dvojic lidské oko podle vzhledu nerozeznalo, avšak jeden ze softwarů mezi nimi našel nějaké rozdíly.
Následná pečlivá studie DNA zjistila, že páry, které program určil jako identické, měly oproti zbylým dvojicím mnohem více společných genů.
„Tyto osoby podle našich pozorování sdílejí několik genových variací odpovědných za tvar nosu, očí, rtů a struktur kostí,“ řekl lékař a genetik Manel Esteller z Josep Carreras Leukaemia Research Institute (IJC) v Barceloně.
Nemáme v tom ovšem hledat nic než dílo náhody. „Na světě již žije tolik lidí, že je logické, že se najdou jedinci s podobnými genetickými variacemi,“ vysvětlil Esteller. Dodal, že při pečlivém zaměření našli vědci u osob s podobnými genetickými variacemi v určitých oblastech odlišnosti. Tito lidé tedy nejsou úplně identičtí.
Studie naznačuje, že žádný člověk není unikátní. „Je možné, že každý máme někde ve světě svého dvojníka, tedy někoho, kdo vypadá přesně jako my,“ pokračuje vědec. „Uvědomil jsem si, že jsme všichni propojeni. Existence lidstva se totiž začala psát jedinou maličkostí,“ prohlásil Esteller.
Práce rovněž ukázala na problém ve společnosti. Systémy pro rozpoznávání obličejů mohou dojít ke špatné identifikaci.
