Jiřina Bohdalová si drží tempo, které by jí záviděl nejeden mladší kolega. Pořád ji baví lidi, humor i dobré jídlo. A pořád má chuť ochutnávat i zkoušet nové věci. Když má volit, často sáhne po české kuchyni. A umí o ní vyprávět tak, že se vám začnou sbíhat sliny.
Bohdalovou proslavily velké filmové role. Od Fany přes Ucho až po Nesmrtelnou tetu. Její kariéra trvá od dětských let. Dnes patří mezi nejznámější tváře české kultury. A to, co o ní platilo dřív, platí i dnes. Má ráda legraci, dobré jídlo a společnost.
V televizi vedla pořad Hobby naší doby. Zvala hosty, vařila, sbírala recepty a radila s domácími pracemi i zahradou. Vaření brala jako zábavu i řemeslo. Byla to směs praktických tipů a lehkého špičkování. Lidé se najedli i pobavili.
Na talíři má ráda klasiku. Vepřo knedlo zelo, bramboračku nebo svíčkovou. Sladké neodmítá. Zmiňuje buchty s tvarohem i rodinný dort. A má i zvláštní srdcovky. Třeba Tondovo kuře podle režiséra Antonína Moskalyka. Kuře na kořenové zelenině s kečupem, bobkovým listem a jalovcem. Česnek a cukr dodají nezvyklou, ale výraznou chuť.
V rodině zabodoval takzvaný vzteklý dort. Sněhový korpus a pařížská šlehačka. Na Vánoce nemůže na stole chybět. Recept si ale herečka nechává pro sebe. Opakovaně říká, že zůstane v rodině. Tajemství drží i kvůli dceři Simoně Stašové, které dort chutná stejně jako zbytku rodiny.
Všechno její vaření se ale neodehrávalo doma. Objevovala se i ve filmech a seriálech. V My všichni školou povinní chystala bramborový salát. V Ženu ani květinou neuhodíš smažila řízky a u toho zvládla i hádku. Na place i v reálném životě působí stejně. Svérázně, svižně, s vtipnou poznámkou a s vidličkou po ruce.
Bohdalová zůstává akční i mimo kuchyň. Miluje přírodu a chalupu. A fandí fotbalu. Dlouhodobě drží palce Spartě. Letos v březnu dala přednost derby před večerem Českého lva. Na tribunu se vrátila i po červnové operaci srdce. Čtyři měsíce poté už znovu povzbuzovala na derby pátého října. Překvapila i přátele. Osmany Laffitu předtím odmítla s tím, že se teď bojí velkých davů. Nakonec zvítězil sportovní duch.
Kde bere energii, vysvětluje stručně. „To nevím, ale mám pocit, že mi to dali do vínku rodiče. A těch už se nezeptáme, ale já vám to řeknu, až tam přijdu nahoru.“ I v tom je vidět její nadhled. Nedělá z toho vědu. Prostě žije, vaří, hraje a fandí. A v devadesáti čtyřech letech si pořád užívá to, co má ráda.
