Když americká spisovatelka Stephanie Peirolo poprvé vstoupila pod otevřenou sprchu s padesáti cizinci, měla pocit, že překračuje vlastní strach. Nahá, obklopená lidmi všech tvarů, věkových kategorií a barev kůže, popisuje, že poprvé po letech necítila stud. „Bylo to, jako bych dostala vstupenku do nebe, o kterém jsem netušila, že existuje,“ napsala později. V tom okamžiku pochopila, že tělo nemusí být zdrojem hanby, ale svobody.
Peirolo není jediná, kdo mluví o podobné proměně. V posledních letech se stále častěji objevují pořady, projekty i veřejné akce, které pracují s nahotou jako s cestou k přijetí sebe sama. Reality show jako Naked Attraction nebo kampaně typu Body Confidence Live mění způsob, jakým lidé vnímají vlastní tělo – bez filtru, bez ideálu.
Podle výzkumů z oblasti pozitivní psychologie, publikovaných v Journal of Happiness Studies, lidé, kteří se účastní naturistických aktivit nebo sledují programy s realistickým zobrazením těl, vykazují vyšší spokojenost se svým vzhledem. Vědci to vysvětlují tím, že nahota v nesexualizovaném kontextu rozbíjí iluzi dokonalosti, kterou roky živí reklama a sociální sítě.
Naked Attraction, vysílaný ve více než dvaceti zemích, stojí na jednoduchém principu: soutěžící se poznávají postupně – od odhaleného těla po tvář. Kritici ho označují za lacinou senzaci, ale psychologové upozorňují, že mnohé účastníky vede k upřímnému rozhovoru o tom, co je na tělech skutečně přitahuje. Právě tato přirozenost může být pro diváky osvobozující.
V éře, kdy se většina lidí porovnává s digitálně upravenými obrázky, se podobné formáty stávají zvláštním, ale účinným protipólem. Neoslavují dokonalost, ale rozmanitost. A zároveň připomínají, že tělo je víc než estetický objekt, je to prostředek pro pohyb, blízkost, život.
Peirolo dnes přiznává, že díky té společné sprše se naučila tělu důvěřovat. Už nehubne kvůli zrcadlu, ale kvůli tomu, že se chce cítit silná. A možná právě v tom je síla nahoty, ne v odhalení, ale v přijetí.


