Zatímco jeho armáda houževnatě bojuje na ukrajinských bojištích, prezident Volodymyr Zelenskyj vede informační válku v metropolích západního světa. Za dva týdny vystoupil v deseti parlamentech a všude sklidil ovace ve stoje. V přímém přenosu z obleženého hlavního města, v zeleném tričku a s několikadenním strništěm na tváři se často loučí pozdravem se zaťatou pěstí. Když se ozve potlesk, zmizí. Koneckonců je to muž, který spěchá a musí se věnovat skutečně existenčním záležitostem, píše stanice BBC.
„Ví, jak ztělesnit ducha národa,“ míní Jonathan Eyal z britského think-tanku Royal United Services Institute (RUSI). „Nejen v projevu, ale i v tom, jak vystupuje, jaké je za ním pozadí, když mluví,“ dodává.
Projevy mají jediný naléhavý cíl – získat mezinárodní podporu. A prezident Zelenskyj jde na to s pomocí řady na míru šitých poselství. Naráží na zásadní národní události a traumata, od pádu berlínské zdi až po útoky na New York a Washington z 11. září 2001. V Paříži se odvolával na národní heslo „Liberté, égalité, fraternité!“ (Volnost, rovnost, bratrství!), v Japonsku připomněl přízrak jaderné katastrofy.
Narážky nejsou nijak jemné. Nemají být. Jsou niterné.
Prezident Zelenskyj přitom neztrácí čas, aby se dostal k věci. Během jedné nebo dvou minut svého projevu v Londýně přirovnával tehdy třináctidenní válku na Ukrajině k bitvě o Británii, tedy střetu druhé světové války, jenž definoval celou éru země.
Prostřednictvím Williama Shakespeara („Být či nebýt“) se nevyhnutelně dostal k Winstonu Churchillovi. Britského válečného vůdce nejmenoval, ale jemně upravil ikonický projev ministerského předsedy ze 4. června 1940 tak, aby odpovídal ukrajinské geografii. „Budeme bojovat v lesích, polích, na plážích, ve městech a vesnicích, v ulicích, budeme bojovat v kopcích,“ pronesl.
Ale jak Zelenského parlamentní turné postupuje, vkrádají se do něj ostřejší tóny. Nebojí se pokárat a plísnit Západ za to, že podle něj Ukrajině neposkytl dostatečnou podporu.
„V každém ze svých projevů se ptá, jaký jste člověk?“ upozorňuje Nomi Claire Lazarová z Ottawské univerzity, která se zabývá politickou rétorikou. „Co jste za národ? Pokud se vám nepodaří tento okamžik naplnit, tak se styďte.“ V projevu před americkým Kongresem, jenž byl plný odkazů na Pearl Harbour, Martina Luthera Kinga a Mount Rushmore, prezident Zelenskyj své posluchače pokáral výrazně nediplomatickým jazykem. „Žádáme reakci,“ naléhal. „Reakci na teror. Žádáme toho snad příliš?“ uvedl.
V úterním projevu v italské sněmovně se opět uchýlil k zahanbení publika a poukázal na to, že lidé z okolí ruského prezidenta Vladimira Putina si užívají dovolené v Itálii. „Nebuďte letoviskem pro vrahy,“ pokáral je.
Lazarová se domnívá, že si Zelenskyj coby prezident země, která trpí pod nevyprovokovanou invazí, právo kárat zasloužil. „Nemůžete jít do zahraničního zákonodárného sboru a říct: styďte se; výjimkou je, pokud jste si vybudoval pozici morálního arbitra,“ dodává profesorka.
Z jeho unikátní perspektivy, coby lídra napadené země, je snad pochopitelné, že cítí potřebu setřást ze svého publika jakýkoliv náznak lhostejnosti. „Myslím, že je u něj a jeho týmu cítit určitá frustrace. Mají pocit, že lidé nejsou dostatečně otřeseni,“ říká Orysija Lucevyčová z think-tanku Chatham House.
U každého ze svých projevů, jejichž spoluautorem je jeho blízký spolupracovník Dmytro Lytvyn, měl Zelenskyj publikum v podobě politiků elektrizovaných jeho nekonvenční přímou rétorikou, kteří se zároveň ocitli v nepohodlném světle reflektorů spravedlivého hněvu ukrajinského vůdce.
Ten ale také mluví také za svůj a ke svému vlastnímu lidu. Promlouvá ukrajinsky a vyhýbá se oblekům, které jsou obvykle s tímto druhem politického představení spojovány. Je to mimořádná proměna politika, jehož popularita několik měsíců před začátkem války klesala. Až do války se Zelenského komediální minulost často jevila jako přítěž. Pod útokem je najednou výhodou. „Komici se živí tímto velmi důvěrným vztahem s publikem. Smyslem pro to, co je nám nepříjemné. Co nás vzrušuje. Co nás rozesměje,“ poznamenává Lazarová.
Představení s jednoduchým poselstvím – udělejte víc, abyste nám pomohli – má ještě jedno publikum: domácí veřejné mínění na Západě. „Snaží se vytvářet tlak zdola. Domácí tlak na vlády, což je obzvláště důležité, protože to, co žádá, je skutečně drahé,“ dodala profesorka z Ottawské univerzity.
A o to jde především. Prezident Zelenskyj se na tuto virtuální cestu po světových zákonodárných sborech nevydal jen proto, aby získal sympatie. Ukrajina bojuje o svou existenci a může v tom pokračovat pouze s masivní a trvalou vojenskou pomocí svých spojenců.
Zelenskyj už několik týdnů žádá NATO o zavedení bezletové zóny nad Ukrajinou. Ví, že ji nedostane. Ale mohl by dostat druhou nejlepší věc. „Myslím, že je to strategie,“ domnívá se Lucevyčová. V úterý šéf Zelenského kanceláře Andrij Jermak nadnesl alternativy. „Prosím, prosazujte bezletovou zónu, nebo nám poskytněte spolehlivé systémy protivzdušné obrany,“ řekl. Snahy o vylepšení ukrajinské protivzdušné obrany se už odehrávají a Spojené státy údajně zvažují dodávku zastaralého, ale stále účinného vybavení sovětské výroby. Podle Jonathana Eyala se Zelenského neústupný přístup vyplácí.
