Selektivní pozornost je proces zaměření na určitý objekt v prostředí po určitou dobu. Pozornost je omezený zdroj, takže selektivní pozornost nám umožňuje vyfiltrovat nedůležité detaily a soustředit se na to, na čem záleží.
Jak funguje selektivní pozornost
V každém okamžiku jsme vystaveni neustálému přívalu smyslových informací. Houkání klaksonu auta z ulice venku, štěbetání vašich přátel, cvakání kláves počítače, hučení topení, které vás v zimě udržuje v teple. Ale ve většině případů nevěnujeme pozornost každému z těchto smyslových zážitků. Místo toho ji soustředíme na určité důležité prvky našeho prostředí, zatímco jiné věci zapadají do pozadí nebo nás míjejí zcela bez povšimnutí. Jak se tedy přesně rozhodujeme, čemu věnovat pozornost a co ignorovat?
Představte si, že jste na večírku v rušné restauraci. O vaši pozornost soupeří četné rozhovory, cinkání talířů a vidliček a mnoho dalších zvuků. Ze všech těchto zvuků zjistíte, že jste schopni odfiltrovat nepodstatné zvuky a soustředit se na zábavný příběh, který vypráví váš spolustolovník.
Musíme být vybíraví
Jak se vám daří ignorovat určité podněty a soustředit se pouze na jeden aspekt vašeho prostředí? Toto je příklad selektivní pozornosti. Protože naše schopnost věnovat se věcem kolem nás je omezená jak z hlediska kapacity, tak trvání, musíme být vybíraví, pokud jde o věci, kterým věnujeme pozornost.
Pozornost působí poněkud jako reflektor, zvýrazňuje detaily, na které se musíme zaměřit, a vrhá nepodstatné informace na okraj našeho vnímání.
„Abychom udrželi svou pozornost na jednu událost v každodenním životě, musíme odfiltrovat události jiné,“ vysvětluje Russell Revlin ve svém textu Cognition: Theory and Practice. „Musíme být selektivní ve své pozornosti tím, že se zaměříme na některé události na úkor jiných. Je to proto, že pozornost je zdrojem, který je třeba distribuovat na události, které jsou důležité.“
Selektivní vizuální pozornost
Existují dva hlavní modely popisující, jak funguje vizuální pozornost.
Model reflektoru: Model „bodového světla“ funguje v podstatě tak, jak to zní – vizuální pozornost funguje podobně jako u reflektoru. Psycholog William James uvádí, že tento reflektor zahrnuje ústřední bod, ve kterém věci vidíme jasně. Oblast kolem tohoto ohniska, známá jako okraj, je stále viditelná, ale není jasná. Konečně, oblast za okrajovou oblastí je mimo naše vnímání.
Model zoomu: Druhý přístup je známý jako model zoomu. I když obsahuje všechny stejné prvky jako model reflektoru, také naznačuje, že jsme schopni zvětšit nebo zmenšit velikost našeho ohniska podobně jako zoom objektiv fotoaparátu. Větší oblast zaměření však také vede k pomalejšímu zpracování, protože obsahuje více informací, takže omezené zdroje pozornosti musí být distribuovány na větší oblast.
Selektivní sluchová pozornost
Některé z nejznámějších experimentů se sluchovou pozorností jsou ty, které provedl psycholog Colin Cherry. Zkoumal, jak jsou lidé schopni sledovat určité konverzace a zároveň odfiltrovat ostatní, což je fenomén, který nazval efektem „koktejlové párty“.
V těchto experimentech byly současně prezentovány dvě sluchové zprávy a jedna byla předložena každému uchu. Cherry poté požádal účastníky, aby věnovali pozornost konkrétní zprávě a poté zopakovali, co slyšeli. Zjistil, že účastníci byli schopni snadno věnovat pozornost jedné zprávě a opakovat ji, ale když byli dotázáni na obsah druhé zprávy, nebyli schopni o ní říct nic.
Cherry zjistil, že když byl obsah té nevnímané zprávy náhle přepnut (např. změna z angličtiny do němčiny uprostřed zprávy nebo náhlé přehrávání pozpátku), jen velmi málo účastníků si toho vůbec všimlo. Zajímavé je, že pokud se mluvčí změnil z muže na ženu (nebo naopak) nebo pokud byla zpráva zaměněna za tón 400 Hz, účastníci změnu vždy zaznamenali.
