Itálie schválila stavbu mostu přes Messinskou úžinu. Propojí Sicílii s pevninou a stane se nejdelším jednopolovým mostem na světě. Projekt za 13,5 miliardy eur má trvat deset let a počítá s dokončením kolem roku 2032. Vláda Giorgie Meloni tvrdí, že stavba přinese hospodářský impuls chudšímu jihu země.
Most dlouhý 3,7 kilometru má nahradit současné trajekty mezi Messinou a Villa San Giovanni, které plavbu zvládají za půl hodiny. Přes úžinu budou jezdit auta a vlaky. Most má být přístupný i pro pěší. Ministr dopravy Matteo Salvini slibuje začátek přípravných prací v září či říjnu a označuje projekt za „metro přes úžinu“.
Podpora i odpor
Stavba má podle konsorcia vedeného firmou Webuild vytvořit přes 100 tisíc pracovních míst. Podporovatelé věří, že přinese práci mladým a zlepší spojení regionu. Odpůrci varují před zásahy do přírody, vysokými náklady a rizikem mafiánského pronikání do zakázek. Salvini ujišťuje, že vláda bude „monitorovat celý dodavatelský řetězec“ a v případě prokázaného zapojení mafie stavbu zastaví.
Silný odpor panuje i mezi obyvateli, kterých se dotkne vyvlastňování. Na obou březích má ustoupit přes 440 nemovitostí, odhady aktivistů mluví až o tisícovce lidí. Někteří odmítají nabídky na finanční náhradu s tím, že „na krajině záleží víc než na penězích“. Právníci už chystají žaloby k administrativnímu soudu.
Ekologie a rizika
Ekologické organizace podaly stížnost k Evropské unii kvůli ohrožení chráněných oblastí. Například čtvrť Torre Faro na severu Messiny leží u přírodní rezervace se dvěma lagunami. Kritici připomínají i to, že oblast patří k nejvíce seizmicky ohroženým v Evropě.
Společnost Messina Strait Company tvrdí, že most bude odolný proti silným zemětřesením a nebude stát na aktivních zlomech. Slíbila i opatření na ochranu biotopů a přísnou kontrolu hluku a stavebních dopadů.
Právní bitva na obzoru
Odpůrci projektu argumentují i nárůstem nákladů z původních 8,5 miliardy eur v roce 2011 na současných 13,5 miliardy, což podle nich může porušovat unijní pravidla veřejných zakázek. Vláda to vysvětluje zdražením stavebních materiálů. Někteří právníci ale upozorňují, že veřejný zájem má v podobných případech přednost před soukromým a šance na úplné zastavení stavby je malá.
Vláda zvažuje, že by investici zařadila do obranných výdajů, což by pomohlo splnit nové cíle NATO na zvýšení vojenských rozpočtů. Ať už ale most dostane zelenou bez komplikací, nebo se jeho osud bude roky soudit, jasné je jediné: debata o „mostu století“ Itálii jen tak neopustí.
