Írán vstupuje do jednoho z nejtěžších období posledních let. V noci na neděli se znovu aktivují sankce OSN, které zasáhnou ekonomiku i každodenní život. Lidé už teď bojují s drahými potravinami a strachem z další války. Mluví o vyčerpanosti, nedůvěře a pocitu, že sny mizí před očima.
Mechanismus zvaný „snapback“ je pojistka z jaderné dohody z roku 2015. Umožňuje kterémukoli signatáři, aby v případě porušení dohody automaticky obnovil všechny sankce OSN. Nelze ho vetovat, takže ani Rusko či Čína nedokážou proces zastavit. Sankce se tak vrátí zpět bez dalšího hlasování.
Rijál padá na rekordní minima a žene vzhůru ceny základních potravin. Rýže podražila meziročně o desítky procent. Máslo téměř zdvojnásobilo cenu. Celková inflace se pohybuje kolem třetiny. Rodiny si nemohou dovolit maso, ovoce ani některé mléčné výrobky. „Každý den vidím u sýra, mléka a másla novou vyšší cenu,“ říká matka dvou dětí v teheránském obchodě. Přidává prosbu, že malé děti „nelze o tyto potraviny ochudit“.
Napětí z ekonomiky umocňuje strach z dalších úderů. Po červnové dvanáctidenní válce se podle místních zpráv znovu opravují zasažené raketové pozice. Psychologové hlásí nárůst pacientů s úzkostmi. „Tlak války a nekontrolovatelné zdražování nechaly společnost vyčerpanou a bez motivace,“ říká klinická psycholožka Sima Ferdowsí.
Jádro, inspekce a ostrá politika
Írán dál omezuje přístup inspektorů MAAE. Drží zásoby uranu obohaceného až na 60 procent. Jde o krátký technický krok od 90 procent, tedy úrovně pro zbraně. „Představa, že Teherán bez tlaku brzy usedne k jednacímu stolu, je nebezpečná,“ varuje jaderná expertka Kelsey Davenport. Západ tvrdí, že Írán měl do roku 2003 organizovaný zbrojní program. Teherán trvá na mírovém účelu.
Diplomatický rámec dále přitvrzuje. Paříž, Berlín a Londýn sáhly ke snapbacku kvůli omezování monitoringu a patové situaci v rozhovorech s USA. Bezpečnostní rada OSN zamítla snahu zbrzdit návrat sankcí. Írán krok označuje za „nespravedlivý a nezákonný“.
Represivní složky zároveň přitvrzují doma. Letos počet poprav podle lidskoprávních organizací přesáhl hranici tisíce. Aktivisté mluví o nejvyšším tempu od roku 1988. Prostor pro občanskou společnost se dál zužuje. „Politický a občanský prostor v Íránu se scvrkl na nulu,“ varují pozorovatelé.
Obyčejní Íránci mezitím počítají peníze a čas. „Celý život bojujeme s nedostatkem. Každý rok je horší než ten předchozí,“ říká otec dvanáctiletého syna. V jeho větě se mísí únava i vzdor. V neděli se k ní přidají sankce.