Státy znovu otevírají debatu, kdo zaplatí účet za klimatickou krizi. Na stole leží návrh globálních daňových pravidel pod hlavičkou OSN. Míří na zisky fosilních firem i majetek nejbohatších lidí planety. Vyjednávání pokračuje v New Yorku a napětí roste.
Desítky zemí chtějí, aby znečišťovatelé platili za dopady své činnosti. Rozvojové státy ale tvrdí, že současný návrh je slabý. Z textu zmizely některé tvrdší pasáže. Třeba jasnější pravidla pro zdanění zisků ropných a plynových firem nebo globální registr majetku.
Zástupci zemí ohrožených extrémním počasím mluví otevřeně. Jamajka připomíná hurikán, který během chvíle smetl skoro polovinu její ekonomiky. Podle delegátky je čas posílit vazbu mezi daněmi a klimatem. Peníze mají pomoci zemím stavět odolnější budoucnost místo dalšího zadlužování.
U.N. Secretary-General António Guterres called for a “windfall” tax on fossil fuel companies’ profits to help pay for the fight against global warming. pic.twitter.com/dwLeFRWGtY
— The Associated Press (@AP) June 5, 2024
Tlak na fosilní zisky sílí
Myšlenka není nová, ale nabírá rychlost. Fosilní firmy vydělaly v posledních letech stovky miliard dolarů, hlavně po růstu cen energií po ruské invazi na Ukrajinu. Část států proto navrhuje speciální přirážky k jejich ziskům. Výnos by šel na zvládání škod způsobených klimatem.
Podle propočtů by dvacetiprocentní přirážka na zisky stovky největších producentů mohla za poslední dekádu přinést přes bilion dolarů. To jsou peníze, které dnes zoufale chybí. Škody z extrémního počasí rostou a rozpočty mnoha zemí praskají.
Zástupce Tuvalu to shrnul bez okolků. Odpovědnost leží na největších znečišťovatelích. Malé ostrovní státy bojují o přežití, zatímco fosilní průmysl dál bohatne. Podobně mluví i občanská společnost, která tlačí na jasný mandát pro ekologické daně.
Do hry vstupuje i majetek superbohatých
Vedle firem se řeší i jednotlivci. Extrémní nerovnost dál roste. Úzká skupina nejbohatších drží obrovskou část světového bohatství. Návrh počítá i s možností globální daně z velkých majetků.
Odhady mluví o tom, že roční daň až pět procent pro ultrabohaté by mohla přinést kolem 1,7 bilionu dolarů ročně. Pro mnoho států by to znamenalo zásadní posilu rozpočtů. Strach z odlivu bohatých by oslabil, pokud by se přidala velká skupina zemí najednou.
Debata se nevede jen v jednacích sálech. Kampaňové organizace mluví o férovosti. Připomínají, že komunity na Filipínách, ve Španělsku a jinde už dnes platí za silnější bouře, záplavy a ztrátu obživy. Jedna filipínská rybářka popsala realitu prostě. „Moře je nevyzpytatelné. Někdy jsou vlny silné a nejsou ryby. Rybáři tím trpí.“
Zatímco škody rostou, příspěvky do fondu na ztráty a škody zůstávají nízké. Tvoří jen zlomek toho, co by bylo potřeba každý rok. Aktivisté proto mluví o krizi spravedlnosti, ne o nedostatku peněz. Tvrdí, že zdroje existují, jen leží jinde.
Výsledek jednání není jistý. Některé bohaté státy dávají přednost daňovým debatám v užším klubu vyspělých zemí. Jiné teď pod tlakem veřejnosti mění tón a mluví o principu, že znečišťovatel platí. Pokud se státy shodnou, půjde o průlom v tom, kdo skutečně zaplatí účet za oteplující se planetu.
