Pravěcí mořští plazi byli specifičtí extrémně dlouhými krky, s jejichž pomocí chytali potravu jako rybářským prutem. Tato tenká část těla je však činila zranitelnými vůči predátorům. Nyní se o tom vědci přesvědčili na dvou fosiliích takových mořských „příšer“. Napsal o tom deník The Guardian.
Vědci měli dlouho podezření, že evoluční výhoda prehistorických mořských plazů v podobě až bizarně dlouhých krků byla současně i jejich největší slabinou. A měli pravdu. Němečtí odborníci popsali děsivý scénář, který se odehrál v období triasu.
Dvojici mořských monster z rodu Tanystropheus něco překvapilo a ukouslo jim hlavy jediným sevřením tenkého krku. Jelikož na něm ale nenašel predátor uspokojivé množství masa, po zabití svých obětí se zaměřil na jejich těla.
Fossils show long necks of prehistoric reptiles were targeted by predators https://t.co/3YH31jlHYO
— 360MediaX (@360mediaX) June 19, 2023
Zjistil to tým paleontologů z Německa analýzou dvou nalezených fosilií na nalezišti zkamenělin Monte San Giorgio na hranici Švýcarska a Itálie. Tyto zkameněliny zahrnovaly jen hlavu a část krku.
Těla zlověstně chyběla, napsal deník The Guardian. V oblasti krku si pak tým ze Státního přírodovědného muzea v německém Stuttgartu, který nález učinil, všiml stop po kousnutí. Dravec zvířata dekapitoval jediným silným stiskem, když byla ještě naživu.
Tajemný lovec
Útok přišel nečekaně shora. Nasvědčují tomu vpichy zubů v „jediné diagonální rovině“. „Jedná se o jasný důkaz, že dekapitace byla provedena bez boje,“ domnívá se vedoucí týmu Stephane Spiekman.
Není však jasné, kdo dvojici mořských plazů napadl. Vzhledem ke způsobu útoku muselo jít o mnohem silnějšího plaza. Rozestupy mezi zuby probudily podezření na předka plesiosaurů Nothosaurus giganteus.
Jednalo se o dravce s rozměry od pěti do sedmi metrů. Jedna z obětí přitom měla rozměry 1,5 metru a druhá šest metrů. Nová studie publikovaná v časopise Current Biology tedy ukazuje, že predátoři cílili na dlouhé a tenké krky mořských plazů.
„Dlouhé krky umožnily těmto plazům přepadnou kořist ze zálohy tím, že mrštily hlavami jako oštěpaři,“ vysvětlil jejich výhody profesor z Edinburské univerzity Steve Brusatte, který se na studii nepodílel.
Přiznal ale údiv nad tím, že dlouhé krky zůstaly i přes vystavení jejich majitelů nebezpečí až do dopadu osudového asteroidu před 66 miliony lety. „Hodnota dlouhého krku musela převyšovat náklady,“ myslí si Brusatte.