Když ho jeho matka porodila, byla v šoku. Chlapec byl celý zarostlý hustou zvířecí srstí. Vyvinula se u něho vada známá jako syndrom vlkodlaka. Neměl lehké dětství. Nechápající děti po něm házely kameny. Lalit Patidar z Madhjapradéše je ale bojovník a snaží se svou anomálii překonat a myslet pozitivně. Článek o něm napsal server Lad Bible, či New York Post.
Lalit Patidar z vesnice Nandleta v indickém Madhjapradéši se narodil s tzv. „syndromem vlkodlaka“, odborně hypertrichosis lanuginosa. Ten způsobuje nadměrné ochlupení celého těla, zejména obličeje. Jde o velmi vzácnou vadu, jíž trpí méně než 50 lidí na světě.
🔔 | Teen born with ‚Werewolf Syndrome‘ was covered in hair immediately after being born https://t.co/k4Ol29xZ22 pic.twitter.com/xkWwfRCbhJ
— LADbible News (@LADbibleUKNews) January 26, 2023
„Ukázali mi ho půl hodiny po porodu. Měl celé tělo pokryté chlupy,“ vzpomíná Lalitova matka Parvatibai v Lad Bible. „Zdravotní sestra se lekla, když ho uviděla. Zavolala doktora, aby se ho zeptala, co se děje,“ popsal jeho otec Bankatlal. Doktor prý ale rodiče uklidnil. „Řekl, ať se nebojí, že je v pořádku. Doktor žádné zvláštní ošetření neudělal, jen ho prostě oholil, a to bylo vše.“ „Nebude to narůstat delší, ale nebude se to ani zkracovat, ani ustupovat. Každému říkáme, že je to vrozená vada,“ bylo prý jediné, co k tomu uvedl doktor.
Báli se, že je pokouše
Malý Lalit Patidar si zpočátku svou jinakost neuvědomoval. „Chlupy mi nijak nevadily, protože jsem byl v té době velmi malý. Ale členové mé rodiny a rodiče si o mě dělali velké starosti,“ svěřil se deníku New York Post. Vše mu začalo docházet, až když povyrostl. Ostatní děti se mu vysmívaly a šikanovaly ho. Ve škole si kvůli svému ochlupení prožil peklo. „Malé děti se bály, když mě viděly, a jako dítě jsem nevěděl proč. Jak jsem vyrůstal, uvědomil jsem si, že mám celé tělo chlupaté, a že to ostatní nemají,“ vzpomíná Lalit, který je dnes již dospívajícím chlapcem. „Děti se bály, že k nim přiběhnu a kousnu je jako zvíře.“
Když jsem ho poprvé potkal, byl jsem šokovaný a vyděšený,“ sdělil jeden z jeho kamarádů. „Můj děda mě ale uklidnil, ať si nedělám starosti. ‚Je jako kdokoli jiný,‘ řekl mi. Takže už jsem se nebál, a pak jsme se stali přáteli,“ popsal. Kamarád byl často svědkem jeho teroru. „Když jsme šli, ostatní děti se mu posmívaly a říkaly mu ‚opice‘. Házely po něm kameny.“
Lalit k tomu říká, že i přes veškerou šikanu a nadávky, které v minulosti zažil, se vždy snažil zůstat pozitivní. A i když možná nikdy na to nebude lék, naučil se přijmout „svou výjimečnost“. „Pomalu jsem si uvědomil, že mám chlupy po celém těle a v dobrém slova smyslu se liším od běžných lidí, jsem jedinečný,“ říká.
Konečně pochopení a povzbuzení
„Pomalu to všichni v mé rodině začali brát normálně a moji přátelé mě také hodně povzbuzují. Na své cestě jsem se naučil spoustu věcí. Třeba to, že jsem jeden z milionu. Nikdy bych se neměl vzdávat toho žít naplno, vždy se chci posouvat vpřed a být šťastný. Bez ohledu na to, co říkají ostatní. Nikdy bychom se v životě neměli vzdát, měli bychom být vždy šťastní a pozitivní.“
„Na závěr chci jen říct, že byste si měli vždy vážit všech lidí, bez ohledu na to, jak člověk vypadá. Může mít jakoukoli nemoc. Je důležité být šťastný, ale také dělat šťastnými ostatní,“ míní dnes už smířený Lalit Patidar.
