Poslední americká vojenská pomoc umožnila Ukrajině na některých úsecích frontové linie zastavit nepřítele, nebo ho alespoň zpomalit. Bez další podpory ze strany USA bude mít napadená země vážný problém. A ta vůbec není s ohledem na nadcházející americké volby jistá. Politické dění v Americe může nakonec „roztrhat“ jednotu Severoatlantické Aliance (NATO).
Co se stane, když dojde k výpadku americké vojenské pomoci, jsme viděli v Charkovské oblasti před zhruba dvěma měsíci. Ani poslední várka munice a dalšího vybavení však postup okupantů plně nezastavila.
Ruské síly podle listu The Guardian stále posílají vlny pěchoty a obrněné techniky se stíhačkami a dělostřeleckou palbou za zády na Pokrovsk. Nepřítel zde pomalu a za cenu obrovských ztrát postupuje. Každý den do oblasti posílá až stovky mužů.
OPINION: A bad deal with Trump on Ukraine could at least postpone a worse one with Putin.https://t.co/0skz9HFk2d
— POLITICOEurope (@POLITICOEurope) July 29, 2024
Jinak se ovšem situace na frontě výrazně nemění. Zato bitva o Bílý dům ve Spojených státech je napínavá. Americký prezident Joe Biden se z boje o další funkční období stáhl a Ukrajina se v ten moment ocitla ve stavu nejvyšší nejistoty.
Podpora Ukrajiny spočívá na společném úsilí NATO s účastní USA a pomoci ze strany Evropské unie (EU). V tomto ohledu je klíčová jednota aliance a dobré vztahy a společné postoje s Bílým domem.
Ukrajina může být alespoň klidná ze zvolení nového britského premiéra Keira Starmera, jenž napadenou zemi podporuje. Jeho (a ostatních spojenců) úkolem je ale budovat dobré vztahy s jakýmkoli americkým prezidentem, napsal web Politico.
Tady však přichází zásadní problém – lidé kolem Trumpa, pokud by se skutečně prezidentem nakonec stal. Začít můžeme kandidátem na Trumpova viceprezidenta J. D. Vancem, senátorem z Ohia a hlasitým odpůrcem další pomoci Ukrajině.
Trumpovi nohsledi
Vysoce postavený představitel EU pod rouškou anonymity označil volbu Vancea za „katastrofu“ pro Ukrajinu i celou Evropu, napsal web Newsweek. Trumpův výběr Evropu vyděsil. Jasně totiž ukazuje směrování své politiky.
Pak jsou tady další Trumpovi možní spolupracovníci. Hlavním kandidátem na post poradce národní bezpečnosti je Elbridge Colby, politik považující komunistickou Čínu za větší hrozbu než Rusko, který se staví proti podpoře Ukrajiny.
Zastává názor, že Ukrajina čerpá zdroje použitelné a důležité pro možnou konfrontaci s Čínou při obraně Tchaj-wanu. Colby rovněž podle serveru The Nightly zpochybnil americko-britsko-australský pakt AUKUS.
Není pro lehkovážné odstoupení z paktu, zastává nicméně názor, že výroba ponorek není dostatečná ke splnění cílů AUKUS a pochybuje o dodávkách jaderných ponorek Austrálii, tedy zemi, u níž podle něj není jasné, zda je nasadí v případě války o Tchaj-wan.
Trumpova administrativa bude hlasitě upozorňovat na čínské hrozby a pohraniční bezpečnost na úkor tématu Ukrajiny. Republikán již dříve prohlásil, že coby prezident ukončí válku do 24 hodin.
Trumpův plán může znamenat, že Rusko ukončí válku, ale nechá si získaná území, připomíná Politico. Vojenští experti i politici se navíc shodují, že by Ukrajina neměla žádné záruky, že Rusko znovu nezaútočí.
Tady přichází na scénu kandidát na Trumpova ministra zahraničí Richard Grenell, bývalý ředitel amerických tajných služeb a někdejší vyslanec v Německu. Ten hlasitě souhlasí s Trumpovým „mírovým plánem“, upozorňuje Politico.
Ukrajinské území by podle něj mělo zůstat zachováno, ale vznikly by v něm „autonomní zóny“. Pokud by se stal prezidentem Trump, členské státy NATO by se ocitly před náročnou volbou. Mohla by mít i existenční vyústění.
Oslabené NATO
Mohly by souhlasit s vynuceným urovnáním ve prospěch Ruska, ale s výsledkem míru, ať už jakkoli uvěřitelného. Nebo by mohli spojenci Trumpův plán odmítnout a pokračovat v podpoře Kyjeva sami. Trump však může namítat, že NATO neinvestuje dost do obrany.
Může mu vadit, že utrácí peníze za podporu Ukrajině a financuje „zbytečnou“ válku. Trump pak může stáhnout záruky, že budou USA bránit napadené spojence v Evropě, píše Politico. Mohlo by to vyústit až v názorové rozdělení NATO, což by zase hrálo do karet Rusku.
Trumpovi poradci mohou po jeho možném vítězství jednoduše říci, že jim vadí vtahování USA do války na Ukrajině a že to prostě musí skončit. Roli v tom mohou hrát i obavy z ruské odvety za vojenskou pomoc – jakožto i obavy z přímé konfrontace.
Šanci NATO má v případě, že bude dostatečně a ku spokojenosti Trumpa investovat do obrany. Pak by se s ním a jeho poradci možná podle Politico dalo rozumně bavit. Současně by měli zástupci aliance připravit plán pro případ, že Trump opravdu zvítězí.
Měli by co nejdříve oslovit Trumpovy spolupracovníky s plánem na pokračování západní vojenské pomoci Ukrajině bez účasti USA. Faktem však zůstává, že by se spojenci cítili bezpečněji, kdyby měli za zády Washington.
Ani vítězství Harris není výhra, přestože by se přikláněla k podpoře Ukrajiny. Ve Spojených státech je zkrátka za největší hrozbu považována Čína, Severní Korea a Írán. Je otázka, zda by se vůbec někdy Ukrajině mohlo dostat požadované pozornosti ze strany USA.
