Historie moderní jógové ásany

Jóga je velice stará praxe. Když začneme cvičit jógu, často věříme, že všechny pozice jsou součástí starodávné tradice a že stejné polohy zaujímali jogíni v průběhu staletí. Ale je tomu tak?

I když jóga jako taková existuje dlouhou dobu, dříve se téměř nepodobala tomu, co nyní tímto slovem rozumíme. Jak stará je většina pozic, se kterými se setkáváme na hodině moderní jógy? Jak se ukazuje, pravděpodobně ne zas tak moc.

Ásana ve starověkých textech

Existuje několik textů, na které se znovu a znovu odkazuje jako na filozofický základ pro fyzickou stránku jógy, ale jen málo z nich se zmiňuje o pozicích jógy. V Bhagavadgítě je například slovo ásana používáno ve významu sídlo. Podobně v Jógových sútrách od Patanjaliho ásana, jedna z osmi větví jógy, odkazuje na stabilní a pohodlné sezení pro meditaci. Další starověký zdroj, Hatha Yoga Pradipika, popisuje čtrnáct pozic, z nichž jedenáct je vsedě. Doporučuje čtyři z nich nad všechny ostatní (siddha, padma, simha a bhadra). Všechny jsou meditační polohy vsedě.

Nedávný původ ásany

Takže pokud nejsou popsány ve starověkých textech, odkud se vzaly jógové pozice? Výzkum učitele jógy Marka Singletona, autora knihy Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice (2010), ve kterém zkoumá evoluci jógy, dospěl k závěru, že jógová ásana, jak ji známe dnes, vznikla v poměrně nedávné historii.

Stalo se tak prostřednictvím souhry několika faktorů, včetně mezinárodního hnutí fyzické kultury v 19. století. To zdůrazňovalo morálku kondice, vliv koloniální britské gymnastické kondice v Indii a vzestup postkoloniálního indického nacionalismu, který se snažil identifikovat a podporovat domorodou formu cvičení.

Singletonův příběh posiluje silný vliv T. Krishnamacharyi na moderní posturální jógu. Krishnamacharyovo učení, umožněné záštitou Maharaja Krishnaraja Wodeyara z Mysore, vzkvétalo ve 30. a 40. letech v paláci Mysore v rámci vzdělávání mladých chlapců.

Význam Mysore

N.E. Sjomanova studie z roku 1996, The Yoga Tradition of the Mysore Palace, nabízí hloubkový pohled na soubor okolností, které umožnily Krisnamacharyovu stylu jógy vyvíjet se. Sjomanovi, sanskrtskému učenci, který žil mnoho let v Indii, umožnila rodina Wodeyarových zveřejnit část rukopisu z paláce Mysore s názvem Sritattvanidhi. Tento rukopis, vytvořený někdy mezi lety 1811 a 1868, zobrazuje a pojmenovává 121 ásan. Mnoho z nich lze rozeznat jako polohy, které dnes cvičíme, i když většinou pod jinými jmény.

Sjoman poukazuje na vliv tréninkových metod používaných indickými zápasníky na mnoho z póz. Také nabízí důkaz, že Krishnamacharya byl během svého působení v paláci jógy vystaven osnovám evropské gymnastiky. Sjoman ani Singleton nenalezli důkazy o existenci jógové Korunty, starověkého textu, který Krishnamacharya předkládal jako zdroj Ashtanga jógy.

Dynamická tradice

Praxe jógy se za posledních 60 let velice změnila. Důkazy naznačují, že transformace jógové ásany z několika pozic vsedě na plynulý „tanec“ těla v pozicích, jak jej známe my, se odehrála v posledních 200 letech. Nabírala na obrátkách v uplynulém půlstoletí.

Pochopení změny jako vnitřní součásti jógy nám může pomoci uvolnit připoutanost k důležitosti historie a sledovat, jak se praxe dále vyvíjí. Sjoman to označuje jako dynamickou tradici, která výstižně zachycuje kořeny jógy v minulosti a neustále se vyvíjející praxi.