Leden letošního roku byl v Evropě překvapivě studený. Podle služby Copernicus šlo o nejchladnější leden za posledních šestnáct let, průměrná teplota totiž klesla na minus 2,34 stupně Celsia. Na konci měsíce se nad severní polokoulí zvlnil polární jet stream a poslal mrazivý vzduch hluboko nad Evropu i Severní Ameriku. Některé regiony tak zažily zimní dny, jakých se v posledních letech objevuje čím dál méně. Informoval o tom deník Daily Mail a server Polar Journal.
Zatímco Evropa mrzla, na druhé straně planety panovalo zcela jiné počasí. V Austrálii, Chile i Patagonii padaly teplotní rekordy a extrémní vedra přispěla k rozsáhlým požárům. Jižní Afriku naopak sužovaly povodně. Podle klimatologů tak leden znovu ukázal, jak rozdílně se může klima chovat v různých částech světa ve stejnou dobu. Globálně byl měsíc i přes evropské mrazy pátý nejteplejší v historii měření.
Arktický problém
Zajímavý kontrast se objevil i v samotné Evropě. Zatímco pevninské oblasti Skandinávie prožily velmi chladný měsíc, arktické souostroví Špicberky zažilo nezvykle teplý leden. Teploty tam byly téměř o čtyři stupně vyšší než dlouhodobý průměr a některé dny připomínaly spíš začátek jara než polární noc. Podle meteorologů je to další důkaz, že Arktida se otepluje mnohem rychleji než zbytek planety.
🌡️ The latest #C3S Climate Bulletin reports the fifth-warmest January globally, with an average surface air temperature 1.47°C above pre-industrial level. Global average sea surface temperature 4th-highest on record for the month.
— Copernicus ECMWF (@CopernicusECMWF) February 10, 2026
🔗 https://t.co/onY3fFNyAk#CopernicusClimate pic.twitter.com/SpoAETWwF5
Právě tento region funguje jako citlivý barometr změn. Špicberky se oteplují až sedmkrát rychleji než globální průměr a slabší tvorba mořského ledu může narušit celé ekosystémy. Oteplování zároveň zvyšuje riziko zimních dešťů, které po zmrznutí vytvářejí tvrdé ledové vrstvy a komplikují život zvířatům i lidem.
Není to jen o růstu teplot
Leden tak přinesl zvláštní obraz planety: Evropa se třásla zimou, zatímco jinde panovalo extrémní horko. Podle vědců jde o připomínku, že globální oteplování neznamená jen postupné zvyšování teplot, ale častější a ostřejší výkyvy počasí, které se stává nepředvídatelnějším a intenzivnějším.
Od roku 2024 se oteplování projevuje intenzivněji a přibývá čím dál zřetelnějších extrémů. Předloňský rok se stal nejteplejším v historii měření a jako první se celý kalendářní rok dostal zhruba k hranici 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úroveň. Vysoké teploty tehdy podpořil i silnější meteorologický jev El Niño, který ohřál oceány a přispěl k vlnám veder, suchům i extrémním srážkám.
Rok 2025 na tento trend navázal – i přes postupné slábnutí El Niña zůstaly globální teploty kvůli jeho dlouhodobému vlivu mimořádně vysoké. Hlavním motorem oteplování je především dlouhodobý nárůst skleníkových plynů.
