Nejstarší řeka na světě, která stále existuje, má být australská Finke River, v jazyce Arrernte známá jako Larapinta. Odhady jejího stáří se pohybují zhruba mezi 300 a 400 miliony let, tedy dávno před prvními dinosaury.
Zní to jako jasný rekord, jenže u řek je problém už v samotné definici. Říční koryta se v čase posouvají, některé toky vysychají a jinde je zase přesměruje tektonika nebo ledovce. U Finke se navíc nebavíme o jednom „pásu vody“, protože v suchém středu Austrálie teče jen občas, většinu roku připomíná spíš řetěz oddělených napajedel.
Proč právě Finke? Jedna z nejdůležitějších stop je to, že řeka protíná odolné horniny a horské pásmo, místo aby se mu vyhýbala a tekla jednodušší cestou. Tenhle vzorec, kdy tok „jde napříč“ strukturami krajiny, vědci označují jako příčný odtok a často naznačuje, že řeka je starší než hory, které dnes protíná.
Do hry tak vstupuje geologická historie centrální Austrálie. Pohoří MacDonnell Ranges se zvedal během tzv. Alice Springs Orogeny, tedy dávného vrásnění a tektonických pohybů v rozmezí zhruba stovek milionů let. Pokud se Finke opravdu „prořezávala“ do stoupajícího terénu, znamenalo by to, že její říční systém vznikl ještě předtím, než se krajina do současné podoby vytvarovala.
Stáří se ale neurčuje jen podle tvaru toku. Pomáhají i geologické záznamy v okolních sedimentech a horninách, profily zvětrávání a také měření izotopů, které umožňují odhadovat časové měřítko změn v krajině. Právě kombinace těchto indicií posouvá Finke hluboko do prvohor.
Důvod, proč tak starý říční systém mohl přežít, je prostý a pro Austrálii typický, krajina je dlouhodobě mimořádně stabilní. Vědec Victor Baker v souvislosti s australským vnitrozemím používá výstižnou zkratku „old, flat, and red“. Zároveň ale platí, že i takové „dlouhověké“ toky mohou v budoucnu ohrozit sucho a rostoucí spotřeba vody. Pokud by Finke jednou zmizela, mezi nejstarší kandidáty se řadí i americká New River, které se často přisuzuje stáří kolem 300 milionů let.
