Mnozí z nás se v určitých situacích přizpůsobují tak, aby zapadli a působili „normálně“. Odborníci tomu říkají maskování a upozorňují, že i když může pomoci, dlouhodobě často bere energii a oslabuje duševní pohodu.
Když sedíte s kolegy u baru nebo trávíte čas s příbuznými, možná ani netušíte, že maskujete. Znamená to, že potlačujete přirozené chování, abyste zapadli do očekávání okolí. Nejčastěji se o maskování mluví u lidí na autistickém spektru, ale ve skutečnosti se týká každého, kdo se snaží přizpůsobit.
Podle psycholožky Tiffany Hodges vychází tato strategie z touhy po přijetí a vyhnutí se odsouzení. „Cílem maskování je vypadat normálně,“ vysvětluje. Projevuje se třeba tím, že člověk nutí sám sebe k očnímu kontaktu nebo skrývá zájmy, které by mohly působit neobvykle.
Jak poznat, že maskujete
Odborníci popisují několik znaků. Patří mezi ně pocit, že každá interakce je jako herecký výkon. Daná osoba se snaží vypadat jinak, než jaká ve skutečnosti je, předstírá zájem o témata, která ji ve skutečnosti nezajímají, nebo napodobuje gesta a výrazy ostatních.
Dalším typickým znakem je potlačování tzv. stimmingu – pohybů, které ulevují od stresu, například houpání nebo poklepávání prsty. Lidé, kteří maskují, se jich často vzdávají, i když je to pro ně nepříjemné. Časté je i to, že si předem připravují rozhovory, aby působili jistěji.
Krátkodobě může maskování pomoci zvládnout společenské situace a přinést pocit začlenění. Pokud se ale stane trvalým zvykem, nese rizika. Psycholožka Alisha Simpson-Watt upozorňuje, že vede k úzkosti, vyčerpání nebo zpožděné diagnostice autismu. Terapeutka Rae Lacanlale dodává, že lidé pak mohou uvěřit, že jejich skutečné já je nevyhovující nebo nežádoucí.
U mnohých se také objevují soukromé „meltdowns“ – výbuchy emocí a pláč poté, co opustí společenskou scénu. Jak říká psycholog Karim J. Torres Sanchez, v takových chvílích je dožene stres z potlačovaných pocitů.
Dá se maskování omezit?
Podle psycholožky Sary Douglas maskuje v určité míře každý. Problém nastává, když se z toho stane jediný způsob fungování. Pokud totiž člověk nikdy necvičí dovednosti, které maskování nahrazuje, může mu později chybět možnost být sám sebou.
Odborníci se shodují, že klíčem je rovnováha. Přizpůsobení má smysl, ale pokud vyčerpává nebo snižuje sebevědomí, stojí za to hledat bezpečné prostředí, kde se člověk může uvolnit. „Vaše autentické já je ta nejlepší verze,“ připomíná Sanchez.
