Brambory patří k nejoblíbenějším a nejdostupnějším potravinám na světě. Ale odkud se vlastně vzaly? Odpověď teď přinesl mezinárodní tým vědců – a není to žádná nuda. Ukázalo se, že za vším stojí dávný botanický románek mezi předky rajčat a rostliny jménem etuberosum.
K hybridizaci došlo v Jižní Americe před 8 až 9 miliony let. Výsledkem byl zcela nový rod rostlin zvaný Petota, do kterého dnes patří jak pěstované brambory, tak víc než stovka jejich divokých příbuzných.
Tracing the potato’s deep ancestry, researchers have revealed a surprising origin story: modern potatoes emerged from natural interbreeding between tomato relatives and a wild-potato-like species about nine million years ago.https://t.co/hv3lmF48AB#PotatoEvolution… pic.twitter.com/LFwU14OyvD
— New Atlas (@nwtls) July 31, 2025
Láska, z níž vyrostly hlízy
To, co z tohoto spojení udělalo přelomovou událost, byly hlízy. Díky nim mohly nové rostliny ukládat vodu, škrob a přežít bez semínek i bez opylování. Právě to jim umožnilo rozšířit se do drsných horských oblastí, kde jiné plodiny neobstály.
Vědci objevili konkrétní geny, které za tím stály: SP6A pochází z linie rajčat a řídí, kdy se hlízy vytvářejí. IT1 přispěl etuberosum a ovlivňuje samotný vznik hlízy. Společně umožnily, aby se z hybridní rostliny stal úspěšný přeživší.
Evoluce umí být překvapivě kreativní
„Křížení u rostlin známe, ale často končí slepou uličkou,“ upozorňuje botanička Sandra Knapp. V tomto případě ale příroda překvapila – vznikl nový rod, který se dál větvil a diverzifikoval. Z brambory se stal šampion přežití i výživy.
Studie, která vyšla ve vědeckém časopise Cell, analyzovala genomy 128 rostlin a přinesla největší sběr dat o divokých bramborách vůbec. A díky novým technologiím vědci konečně poskládali evoluční puzzle, které dlouho mátlo i zkušené biology.
Co dál? Možná brambora s rajčetem
Vědci teď chtějí zjistit, co přesně geny SP6A a IT1 dělají, a jestli by podobné principy šly využít u jiných plodin. Cílem je vyšlechtit rostliny, které budou růst rychleji, zvládnou extrémní podmínky a budou šetrnější k přírodě.
A pak je tu ještě jedna vtipná myšlenka: Co kdyby šlo vytvořit rostlinu, která by nad zemí plodila rajčata a pod zemí brambory? Jeden z výzkumníků už jí dal i jméno – tomtato. Ale jak říká Knapp, místo bizarních hybridů bychom se měli soustředit na to podstatné: „Vylepšujme to, co opravdu jíme.“
