Robot Expedice je skoro v cíli, není ale vyhráno. Posledních 1200 kilometrů pojedou posádky týden.
V roce 1970 vyrazila čtveřice českých turistů na první výstavu Expo v Ósace. Odvážní dobrodruzi putovali přes půl planety do Japonska autostopem a cesta jim zabrala dlouhých devět měsíců. Na expedici jménem Sakura po 55 letech navazuje Robot Expedice, která má stejný cíl – světovou výstavu Expo v japonské Ósace. Avšak místo stopem jedou historickými vozy, a to převážně české výroby. Zároveň místo tři čtvrtě roku mají na cestu pouze čtyři týdny. Nyní je výprava v Pekingu a brzy vyrazí na cestu přes Koreu. Expedici na několik dní zdrží trajekty a státní hranice. Zjistili jsme, jak se posádky po třech týdnech putování přes půlku planety cítí.
Týden v Číně
Je to přesně týden, co Robot Expedice překročila kazašsko-čínské hranice a vydala se na cestu přes druhou nejlidnatější zemi světa. Během toho se česká výprava vypořádala s vysokými horami, pouští Gobi a navštívila řadu významných míst, včetně střeženého města Urumči či historicky významné oblasti Lintao.
Nyní se posádky a jejich historické vozy nacházejí v Pekingu, kde je čeká den volna. Den v hlavním městě využijí k poznávání kultury a k diplomacii. Navštíví místní automobilové muzeum, Velkou čínskou zeď a následně se přesunou na českou a slovenskou ambasádu, kde se setkají s velvyslanci z obou zemí a médii.
Cíl je blízko
Ve středu 16. července se česká výprava dá opět do pohybu, opustí hlavní město Číny a přesune se do přístavu. Historická auta se nalodí na trajekt a doplují do Jižní Koreje. Na poloostrově se od kolony odpojí servisní vůz, který se naloží na loď a popluje zpět do Česka. „Tento krok učiníme velice neradi, ale jiná možnost není. Po korejském území nesmí cizinec bez speciálního povolení řídit užitkový vůz skupiny N1,“vysvětluje situaci vedoucí expedice Josef Zajíček.
To znamená jediné, sedm historických vozů, mezi kterými jsou i šedesát let staré modely, musí přes poloostrov pokračovat bez podpory servisního vozu. Mechanici budou v expedici pokračovat, avšak místo v Mercedesu-Benz Sprinter pojedou na zadních sedadlech Škody 100.
Po překonání Jižní Koreje čeká Robot Expedici poslední trajekt. Ten sedm posádek dopraví přímo do japonského města Ósaka, kde se nachází i samotný cíl – světová výstava Expo 2025. Jenže ještě předtím se musí členové výpravy vypořádat s hraniční kontrolou, která může zabrat i jeden den. Zdá se tedy, že cíl už je na dosah, ale stále má expedice ještě celý týden cesty před sebou.
Jak to vidí posádky?
Během tří týdnů se toho při expedici událo mnoho. Každý vůz zažíval jiné situace a řešil jiné komplikace. Zároveň posádky tvoří členové s rozmanitými charaktery. Jak tedy týmy dosavadní průběh Robot Expedice vnímají?
POSÁDKA ČÍSLO 1 – TATRA 603 (1959)
„Během tří týdnů jsme s naší Tatrou 603 z roku 1959 projeli krajiny, které bychom běžně nenavštívili, a dalo nám to hodně zkušeností. Viděli jsme nekonečné pouště, majestátní hory i gigantické metropole. To se během tří týdnů poštěstí málokomu. Zároveň jsme si ale protrpěli velké množství technických problémů. Ty nás naštěstí nezastavily, ba naopak nás zocelily. Nyní jsme na druhé straně Číny a vlastně si stále neuvědomujeme, co jsme dokázali. Nicméně s Josefem Zajíčkem jedeme den po dni a nechceme se tímto dosavadním úspěchem nechat uchlácholit. Cílem je Ósaka, ne Peking. Proto jsme i nadále plně soustředění a plní motivace pokračujeme dál. Bez servisního vozu v zádech musíme být obzvlášť opatrní a nemůžeme si dovolit sebemenší přešlap. Radovat se budeme až v cíli,“ mluví za vedoucí posádku Robin Běhal.
POSÁDKA ČÍSLO 2 – TOYOTA CELICA ST (1977)
„Gruzie nás okouzlila, Čína překvapila. Na naší cestě přes Asii nás nejvíce zaujala Čína a Kazachstán, ale srdce nám nejvíc ukradla Gruzie. V Číně jsme byli překvapeni vyspělou infrastrukturou a kvalitou dálnic, stejně jako vstřícností a pohostinností místních. Lidé často mávají, zastavují se, chtějí se seznámit – což celé cestě dodává krásnou atmosféru. Z měst nás nejvíc nadchlo kazašské Almaty – svou polohou, energií i kulturou,“ říká Lubomír Pešák a Ivan Uher.
POSÁDKA ČÍSLO 4 – ŠKODA OCTAVIA (1962)
„Octavie jsou nejpomalejší a nejméně technicky vyspělá auta, ale jsou plnohodnotnými partnery celé expedice. Po dálnici jedou rychlostí i přes 100 kilometrů za hodinu. Naše posádka si plně užívá rozmanitosti této výpravy a společného času stráveného s jejími úžasnými členy. Urazili jsme neuvěřitelný kus cesty, jsme tak daleko a přitom tak blízko,“ komentuje expedici Alois Krejčí a Alois Krejčí mladší.
POSÁDKA ČÍSLO 5 – ŠKODA 100 (1973)
„Před námi je Peking a za námi devět zemí a tři týdny strávené převážně v jednom kubickém metru kabiny naší Škodověnky. Emoce? Trochu stále k neuvěření a hlavně radost, že nám technika funguje. Do cíle je ale pořád daleko. Z nesourodého chumlu chlapů, posádek, co se na tuto road movie nalodili, je prima parta s nezapomenutelným společným příběhem. Všude nás provázejí rozzářené oči, úsměvy a zvědavé dotazy. Takže spousta lidí na velkém kusu zeměkoule zase ví, kde je Česko a Slovensko a hlavně, že Škodovka jela, jede a pojede dál,“ říká tým GenX130 ve složení Václav Dědek a Jan Drbohlav.
POSÁDKA ČÍSLO 6 – ŠKODA 120 (1980)
„Robot Expedícia 2025, úžasný nápad, skvelá realizácia. Celá expedícia počas 3 týždňov šľape bez väčších problémov. Malé problémy ktoré nás sprevádzajú počas cesty boli zvládnuteľné a predvídateľné. Cez hraničné prechody bolo potrebné sa obrniť trpezlivosťou, každý prechod mal svoje špecifiká, ale s tým trebalo počítať.
Celú expedíciu tvoria skvelí, šikovný ľudia, ktorý tvoria skvelý tým. Všetky krajiny, cez ktoré sme prešli predčili, všetky naše očakávania. Samozrejme v dobrom. Najviac nás udivuje Čína. Je to krajina tisícich kontrastov a možností. Krajina disponuje asi všetkým čím naša matička zem disponuje od vyprahlej pustatiny po krásne zelené nížiny, vysoké pohoria atď.
Najviac nás však dojíma, že tu vidieť ako sa tu uplatňuje rozum. Vo vyprahlých častiach zeme sú vybudované veterné a slnečné elektrárne obrovských kapacít. Tam kde je krajina klimaticky prívetivejšia prekvitá poľnohospodárstvo. Až mi je ľúto keď vidíme u nás doma, ako si ukrajujeme z našej úrodnej pôdy stavaním priemyselných krabíc. Číňania sú aj zdatný stavebníci, keď vidíme v akom členitom prostredí sú schopní postaviť dialnice, železnice a ostatnú infraštruktúru.
Čo sa týka ľudí, sú veľmi priateľský a prívetivý, cítime sa tu veľmi bezpečne. Krásnym zážitkom bola prechádzka večerným mestom, kde sme videli radostnú tancujúcu staršiu generáciu, ktorá si užívala letný večer. Tiež bolo zaujímavé večer o 22:30 pozorovať malé deti, ktoré sa hrajú bez dozoru svojích rodičov, pripomenulo mi to naše detstvo. Keby som sa chcel dotknúť digitalizácie v praxi, tak to by bol dlhý príbeh, s dobrým koncom. Keď im budeme bežať oproti, tak ich nedoženieme.
Čo sa týka našej Škody 120, musíme podotknúť, že so počína veľmi dobre. Je to v podstate sériové autíčko bez úprav, ktoré doposiaľ všetko zvláda bez porúch. Riešime len dobré, aby bolo ešte lepšie. Napríklad premontovanie záložného karburátora a iné drobnosti.
Tešíme sa na príchod do cieľa a cestu späť, aj keď je tu dobre,“ komentuje expedici slovenská posádka Miroslav Kuchár a Mikuláš Koščo.
POSÁDKA ČÍSLO 7 – FORD MUSTANG (1966)
„Na cestě z Evropy do Asie se nám líbí skvělá parta lidí, kteří se před cestou viděli párkrát, přesto utvořili skvěle fungující tým, který se dokáže semknout v době, kdy je to potřeba a zároveň se dokáže skvěle uvolnit, když je na to čas a užít si skvělou zábavu, kterou tato cesta přináší.
Čína nás zaujala svojí technologickou vyspělostí, pokrokem, který jsme snad ani nečekali, množstvím pokroku, který udělala lusknutím prstu na rozdíl od Evropy, skvělými dálnicemi a vůbec infrastrukturou, kterou tady byli schopni vytvořit. Mají krásnou přírodu a pohostinný lid. Přesto nás asi nejvíc zaujala Gruzie a její město Almaty, která v nás zanechává krásné vzpomínky na návštěvu. Asi nejhlubší zážitky si ale odnášíme z Kazachstánu, který je drsný a krásný zároveň. Prověřil nejvíc stav našich aut a nikdy nezapomeneme na stáda koní, krav a velbloudů, která nám přebíhala přes cestu.
Náš vůz Ford Mustang z roku 1966 je skvělý, bezpečný, pohodlný a zatím nás nenechal ve štychu. Kromě závady, kterou jsme si způsobili trochu sami, jede krásně hladce, má vysoký výkon a je precizně připravený. I když si z ní odnáší šrámy, které budeme muset později opravit.
Dnes snad obdržíme od kamaráda, který shodou okolností přiletěl do Pekingu na dovolenou, nový posilovač brzd, jenž se nám po cestě porouchal. Jsme zvědaví na Peking a pak nás čekají dvě země, Jižní Korea a Japonsko. Do cíle se hodně těšíme,“ uvádí Dalibor Šebek a Martin Novotný.
Sledujte výpravu online
Cestu českých veteránů do Ósaky budou moci fanoušci sledovat nejen na sociálních sítích, ale i na webu www.czecholdtimerexpress.cz/expedice-osaka, kde výprava díky zařízení na monitorování pohybu vozidel od společnosti Commander sdílí v reálném čase svoji aktuální polohu.
Posádky a jejich vozy
• Tatra 603 (1959) – Josef Zajíček, Robin Běhal
• Toyota Celica ST (1977) – Lubomír Pešák, Ivan Uher
• Škoda Octavia (1961) – Ivo Tůma, Radek Toman
• Škoda Octavia (1962) – Alois Krejčí jr., Alois Krejčí
• Škoda 100 (1973) – Jan Drbohlav, Václav Dědek
• Škoda 120 (1980) – Miroslav Kuchár, Mikuláš Koščo
• Ford Mustang (1966) – Dalibor Šebek, Martin Novotný
V cíli na výstavišti Expo 2025 na ostrově Jumešima v Ósackém zálivu se Robot Expedice představí během Českého národního dne, který se uskuteční 24. července.
Instagram: @robotexpedice Facebook: ROBOT Expedice
