Petra Kvitová odehrála poslední wimbledonský zápas. Ve 35 letech končí kariéru, která jí vynesla dvě grandslamové trofeje, status tenisové ikony a respekt po celém světě. Symbolicky se rozloučila tam, kde zažila největší triumfy.
Při odchodu z kurtu se dočkala potlesku vestoje, díků a slz. Sama poděkovala otci i manželovi, prvnímu a poslednímu trenérovi. Přiznala, že už v sobě necítí oheň a chybí jí motivace. „Už nejsem schopná makat ani mentálně, ani fyzicky.“
"This place holds the best memories I could wish for." ✨
— Wimbledon (@Wimbledon) July 1, 2025
Petra Kvitova says farewell to the #Wimbledon crowd pic.twitter.com/am0r3H16Iu
Obdiv od soupeřek i následovníků
Na Kvitovou vzpomínají nejen fanoušci, ale i další hráči. Krejčíková si vybavuje, jak ji v dětství obdivovala. Vondroušová říká, že jim Petra „ukazovala cestu“. Lehečka obdivoval její „až směšně dobrý tenis“, Nosková si cení, že ji zná osobně.
Siniaková ji označila za „legendu a lvici“, Bouzková za „šampionku, která dokázala téměř vše“. Muchová dodává: „Pro český tenis toho udělala hrozně moc.“
Příběh, který neskončil jen výhrami
Její kariéru poznamenal i temný moment – napadení v bytě, při kterém málem přišla o levou ruku. Po operaci se vrátila mezi elitu a znovu sahala po grandslamu. I přes slávu zůstala Kvitová pokorná a mimo kurt přirozeně lidská.
Wimbledon ji v roce 2011 ani nepoznal – ochranka ji po výhře zadržela, myslela si, že je fanoušek. Neudělala z toho aféru. „Nikdy nikoho nezarmoutila,“ popsala ji Lindsay Davenport. Jim Courier připomněl její „eleganci levačky“, která připomínala Petra Kordu.
Rozlučka, nebo ještě ne?
Přestože sama mluví o konci, ještě plánuje odehrát US Open a možná Cincinnati. Sama to nazvala „hraním nehraním“. Jak připomíná server iSport, bez motivace a bez přípravy může jít o sobecký tah. „Čas Petry Kvitové skončil, sama to přiznává.“
Přesto má Kvitová na rozlučku právo. Wimbledon jí udělil divokou kartu, v New Yorku může využít chráněný žebříček. Zda se loučení na menším kurtu vyplatí, ukáže srpen.
Vděčnost, emoce a odkaz
Ať už poslední míček padne kdekoliv, její stopa v českém i světovém tenisu zůstane. Dvě wimbledonské trofeje, sedm Fed Cupů, obrat po zranění i návrat po mateřství – to vše tvoří příběh, který inspiroval generace. A i když už v sobě necítí oheň, bude ještě dlouho rozdmýchávat plameny v těch, kteří přijdou po ní.
