Khao San – jak se z trhu s rýží stal světoznámý „hub“ pro cestovatele

Kdysi dávno prodávali na silnici Khao San místní obyvatelé rýži. Člun za člunem přijížděl dolů po obrovské řece Chao Phraya a do ústí kanálu Banglamphu, kde vysadily tisíce tun rýže v jutových pytlích. Na konci 19. století byla čtvrť Banglamphu zdaleka největším trhem s rýží nejen v Bangkoku, ale i kdekoli v Siamu.

Menší prodejci otevřeli obchody jižně od kanálu, kde se polní cesta stala tak důležitou, že v roce 1892 nařídil král Chulalongkorn postavit tu řádnou cestu. Dlážděný pás dlouhý pouhých 410 metrů nebyl dost velký ani na to, aby byl pojmenován po nějaké historické postavě, takže se jednoduše nazýval Soi Khao San – Dlážděná Rýžová Ulice. Jak obchod s rýží vzkvétal, rozšířil se o další zboží: oblečení, boty z buvolí kůže, šperky, plátky zlata, kostýmy a odznaky pro thajské divadlo klasického tance.

Jen o 100 let později invaze mezinárodních turistů téměř úplně zastínila místní tržní kulturu. Počínaje koncem sedmdesátých let, kdy byl Bangkok terminálem pro asijskou hippie stezku, se příliv stal v 90. letech přílivovou vlnou.

Rozmach penzionů

Joe Cummings, autor průvodce Lonely Planet po Thajsku vypráví: „Když jsem se poprvé před 40 lety procházel po silnici Khao San Road, byla lemována dvoupodlažními domy z konce 19. a počátku 20. století. Na úrovni ulice byly řady obchodů s obuví, thajsko-čínských kaváren, prodejců nudlí, obchodů s potravinami a opraven motocyklů. Majitelé nebo nájemci žili výše. Několik obchodníků s rýží přetrvávalo, ale když 10kolová nákladní auta vystřídala říční čluny, přeprava a obchodování s rýží se z větší části přesunuly jinam. Za rohem však řemeslné obchody stále vyráběly kostýmy a masky pro umělce klasického thajského tance.

V tu dobu tu stály dva čínsko-thajské hotely, každý si účtoval 5 USD za noc a ubytovávali se tu hlavně thajští obchodníci nakupující velkoobchodní zboží za účelem prodeje na venkově. V úzké uličce mě zachvátilo nadšení, když jsem objevil rodinný penzion ve dřevěném domě z roku 1920, kde si rodina účtovala 1,5 USD za osobu a noc. Při dalším průzkumu uliček se objevily další dva rodinné penziony za podobné ceny. Tyto dva hotely a tři penziony tvořily součet ubytování na silnici Khao San Road.

Od té doby jsem se vracel každého půl roku, abych aktualizoval průvodce. Počet míst k ubytování se pokaždé exponenciálně znásobil. Po 10 letech jsem napočítal penzionů a baťůžkářských hotelů v okolí přes 200.“

Efekt „Pláže“

V polovině 90. let byla čtvrť globálním fenoménem, patřila mezi 3 K – největší centra pro baťůžkáře – Káthmándú, Khao San a Kuta beach. Kromě toho se Khao San stala světovým rekordmanem v oblasti černého trhu s nelicencovanými kazetami, CD a DVD, falešnými doklady a padělanými značkovými zavazadly. V roce 1996 přišel na trh román „Pláž“, jehož prvních 7 kapitol se odehrává na Khao San. Mladý anglický baťůžkář zde dostává tajnou mapu, jak se dostat na „pláž“. Filmová adaptace režiséra Dannyho Boylea v hlavní roli s Leonardem DiCapriem přišla do světových kin v roce 2000. Dostala Khao San do povědomí více lidí než průvodce Lonely Planet a román dohromady.

Článek v New Yorker v tomto roce popsal Khao San Road jako „cestovní středisko pro polovinu světa, místo, které prosperuje z touhy být někde jinde“, protože to bylo „nejbezpečnější, nejjednodušší a nejzápadnější místo, odkud zahájit výlet přes Asii. “

Khao San Road dnes

Podle obchodní asociace Khao San v roce 2018 vidělo neuvěřitelných 40 000 – 50 000 turistů denně v hlavní sezóně a 20 000 denně mimo sezónu. S takovými čísly nebylo velkým překvapením, když metropolitní úřad v Bangkoku v roce 2019 oznámil, že investuje 1,6 milionu dolarů do transformace silnice Khao San Road na regulovanou „mezinárodní pěší ulici“.

Projekt, který byl zahájen možná částečně kvůli špatné pověsti Khao San, měl být dokončen koncem roku 2020. Cílem byla upravená cesta a chodníky, zasouvací sloupky označující prostory pro 250-350 thajských prodejců s licencí, vybraných loterií. Vozidla sem nebudou moci mezi 9:00 a 21:00 každý den.

Když pandemie covid-19 přinutila Thajsko v dubnu 2020 uzavřít hranice, počty mezinárodních turistů téměř přes noc klesly na nulu. Khao San Road se částečně vzpamatovala, když se v červenci znovu otevřelo domácí cestování. Hospody na ulici, které se obvykle chlubily 80 % evropských zákazníků, se staly téměř z 90 % thajskými. Na začátku ledna 2021 vláda opět uzavřela veškeré podniky v Bangkoku a Khao San je opět prázdná silnice bez života.

Přečtěte si o cestování do Thajska v době pandemie.