Představte si, že jste právě vešli do své oblíbené italské restaurace. Lahodná vůně česneku a rajčat vás zaplaví, jakmile projdete dveřmi. Posadíte se a po pár minutách se vůně rozplynou, sotva si jich všímáte. To je příklad smyslové adaptace.
Co je to smyslová adaptace
Smyslová adaptace je snížení citlivosti na podnět po dlouhodobějším vystavení se mu. Zatímco smyslová adaptace snižuje naše povědomí o podnětu, pomáhá uvolnit naši pozornost a zdroje, abychom se mohli věnovat jiným podnětům v našem prostředí.
Všech pět smyslů může zažít smyslovou adaptaci. Naše smysly se neustále přizpůsobují tomu, co je kolem nás, stejně jako nám individuálně a tomu, co zažíváme, jako je stárnutí nebo nemoci. Je důležité si uvědomit, že k smyslové adaptaci nedochází při vnímání bolesti.
Příčiny smyslové adaptace
Smyslová adaptace, také známá jako nervová adaptace, nastává v důsledku změn v buňkách nervových receptorů, které přijímají a zpracovávají senzorické informace. Výzkum naznačuje, že k senzorické adaptaci dochází v několika fázích percepčního zpracování.
Tato změna může nastat pomalu nebo rychle. Rychlá adaptace probíhá velmi rychle, v rozmezí milisekund. Pomalá smyslová adaptace může nastat během minut, hodin nebo dokonce dnů. Některé důkazy naznačují, že opakované vystavování se podnětům může lidem umožnit „naučit se“, jak se rychleji adaptovat na změnu.
Smyslová adaptace plní důležitou funkci tím, že pomáhá lidem vyladit rušivé vlivy a soustředit se na nejdůležitější podněty kolem nich. Představte si, jaké by to bylo, kdybyste nezažívali senzorickou adaptaci. Možná vás přepadne štiplavý zápach cibule přicházející z kuchyně nebo křik televize v obývacím pokoji.
Vzhledem k tomu, že neustálé vystavování se smyslovému podnětu snižuje naši citlivost, můžeme přesunout svou pozornost na jiné věci v našem prostředí, spíše než se soustředit na jeden ohromující podnět.
Příklady smyslové adaptace
Zde je několik dalších příkladů typů senzorické (smyslové) adaptace, ke kterým dochází v reálném životě a jež ovlivňují různé smysly.
Vůně: Kuřákům nevadí zápach tabákového kouře jako nekuřákům, protože kuřáci jsou na zápach zvyklí. Jejich smyslové receptory méně reagují na podněty (vůně kouře), protože je zažívají často.
Zrak: Když jdete v noci do temné místnosti nebo ven, vaše oči se nakonec přizpůsobí tmě, protože se vám zvětší zorničky, aby dovnitř pronikalo více světla. Stejně tak, když jste v jasném světle, vaše oči se přizpůsobí zúžením zorniček. Toto je další forma senzorické adaptace.
Dotek: Když skočíte do studeného bazénu nebo vstoupíte do horké lázně, voda může být nepříjemně studená nebo příliš horká. Ale nakonec se vaše tělo přizpůsobí teplotě a bude se cítit jen mírně chladné nebo dokonce úplně příjemně.
Chuť: Při prvním soustu velmi chutného pokrmu si všimnete silné slanosti, kyselosti nebo sladkosti jídla. Ale po pár soustech se vaše chuťové buňky přizpůsobí a chuť nebude tak výrazná.
Sluch: Klasickým příkladem jsou obyvatelé města, kteří dokážou odfiltrovat dopravní a jiné městské zvuky. Jejich spánek neruší zvuky za okny, protože se hluku přizpůsobili.
Dokonce i koordinace ruka-oko se v případě potřeby upraví. Pokud si například nasadíte brýle, díky nimž vše vypadá trochu mimo, a pokusíte se hodit míč na předmět, vaše smyslová adaptace nakonec převezme kontrolu a přizpůsobíte se natolik, abyste zasáhli cíl.
