Po opětovném dobytí města Izjum ukrajinskou armádou se objevila četná obvinění z krutostí spáchaných ruskými okupačními silami. O násilnostech nyní vypověděla i skupina Srílančanů, kteří strávili v ruském zajetí několik měsíců, píše server BBC News.
„Mysleli jsme si, že už se živí ven nedostaneme,“ prohlásil Diludžan Paththinájakan, který byl jedním ze sedmi občanů Srí Lanky, jež ruské síly zadržely.
Sri Lankans freed from Russian brutality in Ukraine https://t.co/hi3RvEj8WE
— BBC News (World) (@BBCWorld) September 20, 2022
Srílančané původně přišli na Ukrajinu za prací či studovat. V květnu vyrazili pěšky ze svých domovů ve městě Kupjansk na severovýchodě Ukrajiny do relativního bezpečí asi 120 kilometrů vzdáleného Charkova. Na prvním kontrolním stanovišti, na které narazili, je ale zajali ruští vojáci.
Ti dali Srílančanům pásky přes oči, svázali jim ruce a převezli je do továrny na výrobu obráběcích strojů ve městě Vovčansk u hranice s Ruskem. To byl začátek čtyřměsíčního utrpení, během nějž byli Srílančané vězněni, využíváni pro nucenou práci, a dokonce i mučeni.
V ruském zajetí dostávali Srílančané jen málo jídla a na toaletu směli jen jednou denně na dvě minuty. Pokud jim někdy bylo povoleno se osprchovat, museli to také zvládnout do dvou minut.
Muži, z nichž většině bylo mezi 20 a 30 roky, byli zadržováni v jedné místnosti. Jediná žena, padesátiletá Mary Edit Uthadžkumarová, byla držena odděleně. Měsíce na samotce si podle ní vyžádaly svou daň.
„Když jsme šli do sprchy, tak nás bili. Já jsem se ani nemohla stýkat s ostatními. Drželi nás zavřené tři měsíce,“ uvedla Uthadžkumarová. Ženu, která má zjizvený obličej po výbuchu bomby na Srí Lance, rovněž trápí srdeční onemocnění. Žádné léky ale na ně od svých věznitelů nedostala. „Poté, co jsem strávila tolik času o samotě, jsem cítila tenzi. Řekli mi, že trpím duševní chorobou, a dali mi nějaké tabletky, ale já je nebrala,“ řekla.
Dalším Srílančanům zůstaly po měsících zadržování ještě viditelnější následky. Jeden z mužů ukázal, že mu věznitelé strhali kleštěmi nehty na nohou. I další muž vypověděl, že byl mučen. Ruští vojáci často útočili, když se opili. „Mlátili mě puškou do těla,“ popsal 35letý Thineš Gogenthiran. „Jednu ránu jsem dostal do břicha a dva dny jsem potom trpěl bolestmi,“ dodal Gogenthiran, podle nějž po něm jeho trýznitel chtěl peníze.
„Byli jsme strašně naštvaní a smutní, každý den jsme plakali,“ prohlásil 25letý Dilukšan Robertclive. „Jediné, co nás drželo při životě, byly modlitby – a vzpomínky na rodinu,“ dodal.
Rusko popírá, že by si při svém tažení na Ukrajině bralo za cíl civilisty nebo páchalo válečné zločiny, vedle výpovědi Srílančanů se ale objevilo množství dalších zpráv o zvěrstvech páchaných ruskými okupačními silami.
V lese u ukrajinského města Izjum bylo objeveno pohřebiště s mnoha těly, z nichž některá nesou stopy mučení. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že v osvobozených částech Charkovské oblasti bylo v různých městech a obcích odhaleno „více než deset mučíren“.
Srílančané se konečně dostali na svobodu, když ukrajinská armáda začala tento měsíc znovu přebírat kontrolu nad oblastmi na východě Ukrajiny, včetně Vovčansku.
Skupina tak mohla pokračovat v pouti do Charkova. Srílančané ale byli sami a neměli mobilní telefony, takže nemohli ani kontaktovat své rodiny. Pak se na ně ale štěstí přece jen usmálo, kdosi si jich všiml a zavolal policii. Jeden z policistů jim půjčil svůj telefon.
Když 40letý Ainkaranathan Ganesamúrthi spatřil na obrazovce svou manželku a dceru, rozplakal se. Následovaly další telefonáty a další slzy. Celá skupina se nakonec shromáždila kolem překvapeného policisty a sevřela ho v objetí.
Srílančané byli dopraveni do Charkova, kde jim byla poskytnuta lékařská pomoc. Dostali také nové oblečení a ubytování v rehabilitačním středisku s bazénem a tělocvičnou. „Teď se cítím opravdu šťastný,“ uvedl Paththinájakan.
