Děsivé vzpomínky muže, kterého pád Světového obchodního centra téměř pohřbil zaživa

Tom Canavan mohl být další obětí v troskách Světového obchodního centra (WTC), když se 11. září 2001 zhroutily obě budovy. V 8:46, když Boeing 767 společnosti American Airlines zasáhl Severní věž, se na 47. patře v kanceláři svého šéfa účastnil konferenčního hovoru.

Canavan a jeho kolegové z makléřské firmy First Union začali pomalu sestupovat po schodišti. Po cestě míjeli policisty, hasiče a záchranáře, kteří spěchali nahoru, aby pomohli přeživším. Zatímco se pokoušeli dostat ven, druhé letadlo narazilo do jižní věže.

Tom se s dalšími čtyřmi kolegy dostal do podzemí Dvojčat, které bylo plné obchodů. V té chvíli se zhroutila jižní věž, kolaps druhé nastal do třiceti minut. 

„Pamatuji si, jak jsem křičel na lidi přede mnou, nebo jsem se snažil, abych se dostal k východu. Nevím ani, jestli mi něco vyšlo z úst. Najednou jsem ucítil dvě silné rány a pak mě to srazilo k podlaze jako brouka. Všechno se zatmělo,“ uvedl Canavan. 

Jeho poslední myšlenky patřily nadcházející oslavě synovo třetích narozenin a tomu, že nikdy nepozná dceru, kterou v té době čekal s manželkou. Krátce nato ale v zubech ucítil štěrk a kouř a řekl si, že žije. S dalším, dodnes neidentifikovaným mužem, se zachránili zřejmě proto, že přes ně spadla velká betonová zeď, která vytvořila bezpečnou kapsu v hromadě zborcené oceli a trosek. 

Začali se usilovně prokopávat sutí a plazit vzhůru. Po asi dvaceti minutách spatřili malý záblesk světla a poprvé se nadechli čerstvého vzduchu. „Protáhl jsem se skrz díru. Byl jsem odřený od hlavy až k patě, byl jsem zraněn ale necítil jsem nic.“ 

Ještě několik minut v podzemí a určitě by zemřel, protože zhruba za 10 minut se zhroutila severní věž. Většině Cavanových spolupracovníkům se podařilo uprchnout, čtyři ale zemřeli. 

„Neuplyne jediný den, kdy bych nemyslel na něco z toho dne, ať už na osobu, zvuk nebo nízko letící letadlo. Nikdy to nezmizí, už jsem se s tím smířil. Lidé mi říkají:“ Překonej to“. Tohle ale není něco, co se dá jen tak překonat,“ dodává Tom Canavan.