Obě děti ve věku devíti a deseti let se snažily vidět skrz hustý kouř poté, co jejich domkem v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny otřásl ohlušující výbuch, a volaly svého otce. Odpovědělo jim jen děsivé ticho. Pak Olha Hinkinová a její bratr Andrij spěchali do protileteckého krytu, jak je učili. Když výbuchy ustaly a kouř se rozplynul, našli svého otce na verandě – nehybného a zakrváceného po zásahu ruským projektilem. „Otce zabili v sedm ráno,“ řekl agentuře AP Andrij, který nyní žije v bezpečnějším Lvově na západě Ukrajiny, nedaleko hranic s Polskem.
Oba sourozenci se přidali ke generaci ukrajinských dětí, jejichž životy převrátila naruby válka. Ruská invaze je vystavila bombardování, vyhnala miliony lidí z jejich domovů a z mnoha dětí udělala sirotky. Stovky dětí byly zabity. Ty, které přežily, zažily těžké trauma a odnesly si rány na duši, které je budou provázet v dospívání a dospělosti.
Russia’s full-scale invasion has subjected Ukrainian children to constant bombardment, uprooted millions from their homes and turned many into orphans. https://t.co/1ZhgGxmU4w
— ABC News (@ABC) May 26, 2023
„Ačkoliv děti utekly do bezpečnější oblasti, neznamená to, že zapomněly na všechno, co se jim stalo,“ říká dětská psycholožka Oleksandra Volochovová.
Přinejmenším 483 dětí bylo ve válce podle ukrajinské generální prokuratury zabito a téměř tisícovka dětí utrpěla zranění. Dětský fond OSN (UNICEF) odhaduje, že 1,5 milionu ukrajinských dětí hrozí deprese, úzkosti, posttraumatická stresová porucha a další problémy duševního zdraví s potenciálně trvalými následky. Téměř 1500 dětí ve válce osiřelo, uvádějí ukrajinské sociální služby.
Největší počet dětských obětí pochází z Doněcké oblasti, epicentra mnoha bitev, kde bylo podle ukrajinských představitelů zabito nebo zraněno 462 dětí. Toto číslo nezahrnuje oběti z Ruskem okupovaného města Mariupol, které je rovněž součástí Doněcké oblasti. Pro ukrajinské představitele je zde obtížné vystopovat mrtvé a zraněné.
Před válkou žila rodina Hinkinových jako každá jiná. Žili ve vesnici Torske, která je nyní od fronty pouhých 35 kilometrů. Po smrti otce loni v říjnu děti osiřely. Jejich matka zemřela ještě dlouho před válkou.
O šest měsíců později se zdá, že sourozenci mají to nejhorší za sebou.
Policisté a dobrovolníci je evakuovali do bezpečnější Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny, kde se o ně staraly sociální služby a ukrajinská charitativní organizace SOS dětské vesničky, poskytující ubytování a poradenství. Příběh sourozenců se stal známým v okolí vsi Torske poté, co policie zveřejnila široce sdílené video zachycující odvoz těla jejich otce z rodinného domu.
„Znali jsme tu vesnici. Věděli jsme, kde bydlí. Tyto lidi jsme znali,“ řekla AP dvaapadesátiletá Nina Poljakovová pocházející z nedalekého města Lyman. Přestože loni uprchla před válkou i s rodinou do Lvova, Poljakovová dál sledovala zprávy z rodných končin. Pak i její život zasáhla tragédie, když šestnáctiletý adoptovaný syn náhle zemřel na selhání srdce. Má také adoptovanou dceru ve stejném věku, kterou přijala s manželem v roce 2016 z okupovaného města Horlivka; nepřátelství s Ruskem začalo na východě Ukrajiny podporou povstání separatistů ještě v roce 2014, roky před invazí z února 2022.
Truchlící Poljakovové jednoho dne zavolali z místního střediska pomoci dětem, zda by byla ochotná setkat se se sourozenci Hinkinovými. Na první schůzce mluvili hlavně o rodinném domě Hinkinových a o domácích zvířatech, která měli. Andrij rád krmíval prasata.
Poljakovová se rozhodla přijmout obě děti do své rodiny. „Zažili jsme tragédie v rodině a osud nás pak svedl dohromady,“ řekla Poljakovová. „Hodně dětí teď zůstalo samo bez rodičů. Děti potřebují péči a lásku. Touží po tom, aby je někdo objal a utěšil,“ dodala.
Na Ukrajině vzniklo mnoho nadací, které pomáhají dětem překonat válečné trauma. Sdružení Holosy ditej (Hlasy děti) pomohlo v asi sedmi stovkách případů rodičům hledajícím pomoc pro děti trpící chronickým stresem, panickými ataky a příznaky posttraumatické poruchy. Ze zprávy charitativní organizace vyplývá, že povaha žádostí o pomoc se měnila s postupem války. Během loňské zimy rodiče vyhledávali pomoc poté, co si všimli změn v chování dětí, včetně apatie, agrese a úzkosti, citlivosti na hluk a antisociálních návyků.
„Dětská psychika zůstává tvárnější než psychika dospělých a při včasné a kvalitní podpoře dítě snáze překoná jakékoli trauma,“ tvrdí vedoucí sdružení Olena Rozvadovská.
Zotavit se z měsíců života v blízkosti bojových linií bylo pro sourozence obtížné. „Byli velmi vyděšeni,“ řekla Poljakovová. Olha se rozplakala a objímala ji pokaždé, když zaslechla sirény. Andrij byl přes den relativně klidný, ale křičíval uprostřed noci.
Poljakovová vzala své tři děti v pěstounské péči do zotavovacího tábora pro děti a matky provozovaného charitativní organizací, jejíchž táborů už využilo více než 8000 lidí. Chtěla dětem pomoci, aby se znovu vrátily do dětství, které ztratily ve válce. Na táboře si hrály s ostatními dětmi, které měly podobné zkušenosti, a účastnily se výtvarných a tanečních kurzů a dalších aktivit, které měly dětem pomoci vyjádřit emoce.
V táboře plném dětí z válkou zničených oblastí Ukrajiny je slyšet smích a výkřiky při hře. Mnohé děti zažily bombardování a ztratily rodiče, některé se uzdravily z válečných zranění. Během výtvarné lekce dostaly děti bílá trička a úkol vyjádřit kresbou své pocity. Většina namalovala modro-žlutou ukrajinskou vlajku a heslo „Sláva Ukrajině!“. Olha Hinkinová namalovala srdce modrou a žlutou barvou.
„Děti odrážejí to, co leží na povrchu. Vyrůstají v atmosféře barev naší vlajky, každodenních zpráv z bojiště, hrdosti na armádu,“ říká Rozvadovská. Uzdravení je podle ní na dosah. „Mají zkušenosti, které jim pomohly přežít. Možná je to dokonce učinilo odolnějšími a přizpůsobivějšími,“ dodala.
Když Andrij Hinkin vzpomíná na rodnou obec, nepřipomíná bomby, kouř nebo ohlušující výbuchy. Pamatuje si krásnou vesnici. Na otázku, jaký je jeho největší sen, odpovídá nesměle: „Chci vyrůst.“
